Články13. května  2019 v 13:05  

Plzeň, svíčková, výhled na Atlantik - i to můžete zažít na Tenerife

Restaurace Orange Café na Tenerife - Foto: Zdeňka Kuchyňová

Restaurace Orange Café na TenerifeFoto: Zdeňka Kuchyňová

Víte, že si můžete dát české pivo, svíčkovou nebo smažený sýr, a dívat se při tom na Atlantický oceán. Nejen české jídlo, ale i španělské speciality se nabízí v restauraci Orange Café na Tenerife, kterou provozuje Tomáš Tomšej. Za hranice se vydal hned po maturitě. I já jsem se usadila za stůl, dívala se na oceán a ochutnala jednu z jeho specialit - krevety smažené v česnekovém oleji.

Dá se říci, že se vám splnil sen mnoha lidí. Máte restauraci u pláže. Byl to váš sen, žít u moře? 

„Úplně sen to nebyl, spíš to přišlo samo. Pracovali jsme roky pro jiné, přestalo nás to bavit, tak jsme si otevřeli vlastní restauraci. Mám hotelovou školu, vždycky jsem v restauracích pracoval". 

Vy jste do ciziny odešel už tři měsíce po maturitě. Byl jste už v té době rozhodnutý tenhle krok udělat? 

„Tak nějak jsem to tušil. Před tím jsem chvíli dělal v Německu, nějaká léta jsem brigádničil. Tenkrát v roce 2000 nebyla situace na severní Moravě příliš pozitivní a pro mladé lidi tam moc příležitostí nebylo. Vždycky mě to táhlo na jih a na západ". 

Jaká byla první práce? Kam jste se dostal? 

„Vzali si mě na Fuerteventuru, dělal jsem číšníka ve španělské restauraci. Bylo mi 19 let, a oni hledali pomocnou sílu, levného číšníka. Dokonce mi i zaplatili letenku. Takovou příležitost jsem nemohl odmítnout". 

Jaký byl první den v práci, když jste poznal kolegy? 

„Obrovská nervozita. Španělsky jsem nemluvil, uměl jsem anglicky a německy. Myslel jsem, že se domluvím, ale bohužel to tak nebylo. Zjistil jsem, že nikdo neumí jinak než španělsky, musel jsem se přizpůsobit. S prací to pak šlo samo". 

Za jak dlouho jste si mohl říct, teď už mluvím dobře španělsky? 

„Šlo to vcelku rychle, byl jsem obklopen Španěly, a sám jsem se snažil. Po nějakých třech měsících jsem byl schopný se domluvit, a po půl roce už jsem komunikoval vcelku běžně". 

Kdy jste se rozhodl, že zkusíte pracovat na vlastním? 

Veronika Novotná a Tomáš Tomšej - Foto: Zdeňka Kuchyňová

Veronika Novotná a Tomáš TomšejFoto: Zdeňka Kuchyňová

„Je to asi osm let. S přítelkyní Veronikou Novotnou jsme dělali pro jiné, sice nám bylo fajn jako zaměstnancům, ale přece jenom jsme chtěli něco víc. Chtěli jsme mít vlastní podnik, dělat, co chceme my, mít dovolenou, kdy chceme my, tak jsme si otevřeli vlastní. Restaurace už tu stála. Vzali jsme ji v roce 2012, to tady byla plná krize, byla tu spousta míst zavřených, moc turistů sem nejezdilo, tak se naskytla příležitost. Bylo to atraktivní místo za dobrých podmínek. Dlouhodobě jsme si ho pronajali, a fungujeme tady pořád. Teď na Vánoce jsme slavili šest let od otevření". 

Jak vypadá vaše kuchyně, co tu nabízíte? Máte knedlíky? 

„Vyrábíme domácí knedlíky, české speciality, takové klasické hitovky - gulášek, výpečky, svíčková, tataráček a smažený sýr musí být. Děláme i místní speciality. Protože jsem dlouhé roky dělal s místními lidmi, tak jsem se naučil velice dobré recepty od krevet přes mušle". 

Můžu potvrdit, měla jsem krevety. Ty jste se naučil taky ve španělské restauraci? 

„Ano, ty jsem se naučil od jednoho kamaráda, který se jmenuje José. Já jsem dělal provozního, číšníka a on šéfkuchaře. Od něho mám spoustu receptů". 

Dávají si české speciality i místní? 

„Dávají, a kupodivu hodně. Je to pro ně velká zvláštnost, ale poslední dobou se zdá, že Praha je velice populární, a odsud si přinesli vzpomínky na české knedlíky, české jídlo a české pivo. To nám hodně pomáhá. Lidé přijdou, a říkají: před rokem jsme byli na dovolené v Praze, a tam jsme měli gulášek s knedlíkem, bylo to moc dobré, chceme si ho dát znovu. Takovým způsobem se česká gastronomie dostává do popředí. Otevřeno máme celý rok, kromě naší dovolené". 

Jak často se dostanete na pláž? Vy na ní jste vlastně pořád, ale jak často skočíte do vody? 

Z restaurace Orange Café je to jen malý kousek na tenerifské pláže - Foto: Zdeňka Kuchyňová

Z restaurace Orange Café je to jen malý kousek na tenerifské plážeFoto: Zdeňka Kuchyňová

„Upřímně, tak třikrát čtyřikrát za rok". 

To myslíte vážně? 

„Bohužel ano. Ta voda je krásná, fantastická, ale už to pro nás není tak zvláštní. Chodíme na pláž se psem, ale máme jiné aktivity. Jsou tu krásné hory". 

Každý si pod Kanárskými ostrovy představí pláže, moře. Co je tu v okolí zajímavého? 

„Máme tady národní park Teide, se sopkou Pico de Teide, která má přes 3700 metrů. Jsou tu krásné lávové scenérie. Pod vrcholem borovicové háje, kde se dá dokonce jít na hřiby. V některé části roku tu rostou i praváci. Je tu malý deštný prales. Někdy se stane, že je u nás obrovské vedro, tak popojedeme autem o 30 kilometrů, a to klima je úplně jiné". 

Sbíráte tu houby? 

„Sbíráme, ale připravujeme jen pro sebe. Pochutnáme si na nich, ale pro klienty v restauraci končíme u žampionů". 

Říkal jste, že na Tenerife žije, hodně Čechů, i českých chalupářů. Schází se u vás? 

„Ano, spousta z nich chodí k nám. Jsme jediná česká hospoda na Tenerife. Jsme jediní, co máme české pivo". 

Scházel jste se s Čechy i dřív, než byla v provozu tahle restaurace? 

„Pár Čechů a Slováků jsme znali. Stýkali jsme se, ale nějak extra jsme se s Čechy nevyhledávali. Byla to spíš partička, že by to šla spočítat na prstech jedné ruky". 

Teď slavíte šest let od otevření, budete slavit i tucet let, nebo se chcete někam přesunout? 

„Určitě budu slavit na Tenerife. Tady už zůstanu, nikdo mě odsud nedostane". 

České pivo láká i turisty 


A jak se zdá, život na Tenerife učaroval i Tomáši Čížkovi, který měl v plánu zúčastnit se tu prvního plesu Čechů a Slováků. Když jsem odcházela z restaurace, zastavil mě, a ukázalo se, že je to Čech, který si tu pochutnával na plzeňském. 

Zrovna jste mi říkal: se spokojeným majitelem rozhovor uděláte a se spokojeným zákazníkem ne. Kdo je tedy spokojený zákazník? 

„Jmenuji se Tomáš Čížek a jezdím sem asi čtyřikrát za rok a jsem tu spokojený zákazník". 

Kdy jste byl na Tenerife poprvé, a čím si vás získalo? 

„Poprvé, když sem člověk přiletí, tak je to tady docela ošklivé, když to vidí z toho letadla. Ale je to moje srdeční záležitost. Dřív jsem nemohl pochopit, že může někdo jezdit na dovolenou na stejné místo. Teď už to chápu". 

Jak jste se o plese doslechl? 

„Známí, co tu bydlí, mi poslali informaci, že se bude konat. A byla by škoda toho nevyužít". 

Vidím, že máte na sobě tričko Hasiči Petřiny. Vy jste hasič? 

„Přesně tak. Ale místní bomberos, jak se tu říká hasičům, jsem ještě neviděl". 

Autor:  Zdeňka Kuchyňová

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas