Články15. června  2018 v 20:40  

Za naše lékaře mluví výsledky, připravit se musí třeba na rozdílné přístup k antibiotikům, říká doktor Al-Qsous, držitel ceny Gratias agit

Watheq Al-Qsous - Foto: Ondřej Tomšů

Watheq Al-QsousFoto: Ondřej Tomšů

„MUDr. Al-Qsous je již několik let ústřední postavou realizace vládního programu MEDEVAC v Jordánsku, jehož prostřednictvím poskytuje vláda ČR přímou lékařskou pomoc syrským uprchlíkům v místě jejich současného pobytu", uvádí text ministerstva zahraničních věcí k laureátům letošních cen Gratias Agit. Ocenění za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí dostal právě i jordánský lékař Watheq Al-Qsous. A spolu s manželkou Petrou si pro něj přijel osobně. České prostředí mu ostatně vůbec není cizí, svá studia medicíny totiž absolvoval v Brně.

Jak vzpomínáte na Brno? 

„Určitě v dobrém. Všimla jste si, že mluvím slovensky. Studovat jsem totiž začal za doby Československé socialistické republiky, studoval jsem tehdy na Slovensku a tedy se i slovensky učil. V Brně jsem pak zažil asi nejhezčí období. Dokončil jsem tam školu a zároveň jsem se tam seznámil se svou budoucí manželkou. Takže na Brno vždycky vzpomínám v tom nejlepším?" 

Co vás tehdy v Československu překvapilo? 

„Jak jsem řekl, studovat jsem přišel do Československé socialistické republiky. Bylo tehdy známo, že úroveň socialistických zemí je špatná. Slyšel jsem o tom od lidí, kteří studovali v Sovětském svazu a dalších socialistických státech. Když jsem ale přišel do Československa, byl jsem překvapený, protože podle mě nepatřilo mezi ty země, o kterých se v tomto smyslu mluvilo. Bylo na úplně jiné úrovni". 

Proč jste se tehdy rozhodl studovat v Československu? 

„Člověk si moc vybrat nemohl. Tehdy jsem v Jordánsku skončil britský systém, který ale tam ale nebyl uznán. Všude ve světě přitom ano, včetně Československa. Musel jsem tedy hledat nějakou vysokou školu v zahraničí a mí starší příbuzní mi doporučovali snažit se dostat do Československa. Když už do východní Evropy, tak určitě do Československa a ne jinam". 

Lékaři z týmu Medevac v Ammánu - Foto: Štěpán Macháček

Lékaři z týmu Medevac v AmmánuFoto: Štěpán Macháček

Po studiích jste se vrátil do Jordánska. Kdy pak přišla nabídka na spolupráci s programem MEDEVAC? 

„Asi před šesti lety jsme se seznámili s několika lidmi z české ambasády. Věděli, že jsem doktor a zároveň i někteří z nich byli moji pacienti. Program MEDEVAC začal tím, že se vybrali pacienty se zraněními z války a posílali se k léčení do České republiky. Tehdy se na mě obrátili, jestli bych mohl pomoct s výběrem pacientů a já jsem souhlasil, protože jsem byl pro takovou humanitární práci, kterou pomůžeme lidem, kteří nemají šanci jinak lékařskou pomoc dostat. A tím to začalo. Časem se zjistilo, že je daleko nákladnější, když vybereme pacienty a pošleme je speciálem do Česka, pak se tady několik měsíců léčí a zase se vracejí. Existuje také možnost, že někteří pacienti mohou být v nějakém směru hrozbou. To se bohudíky nestalo, ale může se to stát. Tak se pak přišlo na to, že by bylo lepší je operovat rovnou v Jordánsku. Časem se potvrdilo, že to bylo velmi dobré rozhodnutí. Ambasáda na tom dlouho pracovala, měl na tom velkou zásluhu pan velvyslanec Hladík. Tento program velice zlepšil jméno České republiky v Jordánsku. Nejprve šlo o humanitární pomoc České republiky lidem, kteří ji potřebují, ta ale následně přinesla další pozitiva v jiných oblastech. Začal být zájem o dovoz zboží z Česka, obchodní styk s Jordánskem se znásobil. Začalo být známé, že jde o kvalitní věci, ať už mluvíme o lékařství, vojenských výrobcích nebo autech". 

V materiálech o laureátech Gratias agit jsem narazila na větu, že seznamujete české lékaře s místními specifiky. Jaká jsou specifika jordánského lékařství? Na co se musí čeští lékaři připravit? 

Antibiotika - Foto: Fotobanka Pixabay

AntibiotikaFoto: Fotobanka Pixabay

„Hlavní spor mezi námi se týkal antibiotik. V České republice nebo v Evropě obecně se antibiotika podávají jen na lékařský předpis. U nás a ve třetím světě vůbec může dostat antibiotika každý. Stačí, když zajde do lékárny a poprosí o antibiotika třeba na bolest hlavy. Proto se u nás vyvinuly rezistentní bakterie. U operací, při kterých se v České republice nepodávají antibiotika, musíme být v Jordánsku razantnější. Musíme proto někdy nasadit dvě až tři antibiotika. Myslím, že se časem potvrdilo, že mám pravdu a že bakterie u nás jsou opravdu úplně jiné". 

Nemusel jste jim radit s tím, koho pozdravit, kam nechodit, jak se chovat? 

„Ne, to ne. Já bych rád pochválil i Jordánsko. Momentálně, když si teď spolu povídáme (7.června), jsou asi osmý den v Jordánsku demonstrace. A do této chvíle chvála bohu probíhají tyto demonstrace, na rozdíl od jiných arabských zemí, bez krveprolití a větších problémů. Něco na způsob Sametové revoluce. Král odvolal premiéra, ale pořád je to civilizovaný způsob demonstrace. Jordánsko je chvála bohu jiné, než okolní státy". 

V Česku se o programu MEDEVAC mluví nejčastěji v souvislosti s uprchlickými tábory a s dětmi, které léčí čeští lékaři. Jak k tomu přistupují jejich rodiče? Neměl někdy někdo třeba obavy svěřit dítě lékařům, kterým nerozumí, kteří jsou z jiné země? 

Syrský uprchlický tábor Azrak v jordánské poušti - Foto: Štěpán Macháček

Syrský uprchlický tábor Azrak v jordánské pouštiFoto: Štěpán Macháček

„Setkáváme se občas s problémy. Jsou totiž lidé, kteří nám nepřejí a pro které jsme konkurence. Dost lidí tam chce poskytovat humanitární pomoc, ale ne z humanitárních důvodů. U českého programu MEDEVAC jde o čistou humanitární pomoc. Někdy mají pacienti strach, jestli se mají do naší péče svěřit, jestli doktoři nepřišli na pacientech jen trénovat. Výsledky pak ale dokazují, kdo jsou naši lékaři. Provedly se operace, na které si leckdo jen tak netroufne. Operace z kardiochirurgie, ortopedie, plastické chirurgie, traumatologie. Z každého oboru znám velmi dobře několik úspěšných případů, o kterých by se dalo mnohé napsat". 

Jaká je vaše atestace? 

„Já jsem ortoped. U nás se ale člověk nedostane ke specializaci hned, jak skončí školu, takže předtím pracoval na jipce, pohotovosti, gynekologii a nakonec jsem se specializoval na ortopedii". 

Watheq Al-Qsous (vpravo) přebírá cenu Gratias agit od Martina Stropnického - Foto: Ondřej Tomšů

Watheq Al-Qsous (vpravo) přebírá cenu Gratias agit od Martina StropnickéhoFoto: Ondřej Tomšů

Cena Gratias agit pro vás je právě za spolupráci s programem MEDEVAC. Budete v ní pokračovat? 

„Rád bych pokračoval, otázka jen je, jestli bude v Jordánsku v tomto programu pokračovat Česká republika". 

Český stromeček v Jordánsku 

Petra Al-Qsous - Foto:  LinkedIn

Petra Al-QsousFoto:  LinkedIn


Na předávání cen Gratias agit přijela s manželem také paní Petra Al-Qsous. 

Jak vám se žije v Jordánsku? 

„Pro mě, jako pro ženu a cizinku, se tam žije dobře. Jordánci mají všeobecně cizince velice rádi a vždycky se snaží vyjít vstříc. Pro turisty je Jordánsko krásná a zajímavá země. Když ale srovnávám život tam a v České republice, tak lehký není. Manžel mi sice říká, že nemůžu srovnávat, ale člověk už to má nějak v sobě. Ekonomická situace v Jordánsku je hodně složitá a zhoršuje se. Všechno to, co tady v České republice považujeme za samozřejmost, tam leckdy není. Protože máme dvě děti, tak to budu vztahovat na rodinný život a na ně. Věci jako jsou obědy ve škole, kroužky, mimoškolní aktivity, které mají třeba nějaký vývoj, tak v Jordánsku se najít dají, ale je to strašně složité a finančně nákladné. Kromě toho to není nic, v čem by to dítě pokračovalo, zlepšovalo se a vyvíjelo. Je to spíše jen vyplnění volného času. Vím, že i v kontextu České republiky se dá mnoho věcí zlepšovat, ale když to srovnám s Jordánskem, tak tam je život mnohem těžší". 

Vy jste také lékařka? 

„Ne, já jsem po univerzitě učila na základní, střední i vysoké škole. Poslední dva roky pracuji na české ambasádě v Ammánu". 

Jak jsou na tom vaše děti s češtinou? 

Ammán - Foto: Jan Prokeš

AmmánFoto: Jan Prokeš

„Od začátku jsem se snažila přinést Českou republiku do Jordánska a věřím, že se mi to v rámci možností podařilo. Naši dva synové mluví oba dva plynule česky a češtinu považují za mateřský jazyk, přestože žijí v arabském prostředí, mluví arabsky a chodí do anglické školy. Mluví tedy dobře třemi jazyky, ale pořád asi nejvíce používají češtinu díky tomu, že česky mluvíme i doma". 

Co českého je ve vaší domácnosti. Jak se třeba vaří? 

„Vaří se česky. Arabská kuchyně v naší domácnosti taky samozřejmě figuruje, ale o tu se postará manželova maminka a do toho nechci zasahovat. České jsou u nás určitě Vánoce a Velikonoce, i když musíme dělat kompromisy, protože žijeme v jordánském prostředí a chceme respektovat i místní tradice. Ale český stromeček s oříšky, perníky a pomeranči máme, beránka na Velikonoce peču a barvíme vajíčka. Čteme české knížky a díváme se i na české filmy". 

Vy chcete v Jordánsku zůstat. A co vaše děti? Nevíte, jaké mají plány? Chtěli by kluci po tatínkově vzoru studovat někde v zahraničí? 

„Myslím si, že jsou to zatím spíše naše plány. Děti se k tomu zatím ještě moc nevyjadřují. Oba dva mají rádi Česko, odpočítávají dny do prázdnin, kdy zase pojedou k babičce. Mají tady spoustu kamarádů a považují Česko za svůj druhý domov. My jsme je s manželem dali do britské školy, protože chceme, aby studovali v Evropě. Jestli to bude v České republice, Británii nebo úplně jinde, ta už bude záležet na nich a na tom, co si ke studiu zvolí, ale chtěli bychom, aby jeli do Evropy". 

Autor:  Martina Bílá

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas