Články14. května  2013 v 10:00  

Znovu vyšly Hvížďalovy České rozhovory ve světě

Karel Hvížďala - Foto: Šárka Ševčíková

Karel HvížďalaFoto: Šárka Ševčíková

Na pultech knihkupectví se v těchto dnech znovu objevila kniha Karla Hvížďaly České rozhovory ve světě. Jde o soubor písemných interview, která Hvížďala na konci 70. a zejména v 80. letech minulého století vedl s českými exilovými spisovateli v Evropě i ve Spojených státech. Jsou mezi nimi například Arnošt Lustig, Josef Škvorecký, Karel Kryl, Viktor Fischl, Vladimír Škutina a mnozí další. Kniha, kterou vydala Mladá fronta, je doplněna o řadu nových údajů v biografii jednotlivých autorů. Karel Hvížďala Radiu Praha k reedici Českých rozhovorů ve světě poskytl rozhovor:

Pane Hvížďalo, potřetí vycházejí vaše rozhovory s exilovými spisovateli. Podle jakého klíče jste je vybíral a jaký je ten posun od 70. let, kdy vznikaly? 

"Klíčem bylo hlavně oslovit všechny známé, doma i mně známé autory, kteří žili v zahraničí. A mimo Milana Kundery mi prakticky všichni odpověděli. A posun je obrovský! Když mi Antonín Kočí z Mladé fronty řekl, že bychom to mohli znovu vydat, tak jsem se v první chvíli zalekl, protože se mi zdálo, že to bude passé. Naopak se ale ukazuje, že zvláště v životopisných rámech, protože většina těch lidí už zemřela, má najednou tato výpověď nový kontext. A je velice závažná, protože i problémy, o kterých tam mluvíme, se stávají současnými problémy.. Pak se taky ukazuje, že exil byl pro vnímavé autory doopravdy velice složitý. A naopak právě ti největší střelci, jak se ukazuje, byli agenty StB." 

Jakým způsobem rozhovory vznikaly? 

"Ty rozhovory, aby všichni měli stejné šance, jsem dělal písemně, protože kdybych dělal v Evropě rozhovory face to face a do Spojených států písemně, nebylo by to homogenní." 

Znamená, že to byl jakýsi ping-pong? Napsali jste si jednu otázku, pak odpověď, a z toho vycházela další otázka, nebo to byl sled otázek, na které autor odpovídal? 

"Ne, byl tam jistý rastr základních otázek, aby forma byla přibližně stejná, a pak jsem do toho u každého jinak vstupoval." 

Který z těch rozhovorů se vám dělal nejhůř? 

"To už neumím říct, to bych lhal. S každým to bylo trošku složité, protože většina lidí v tom vlastně nejdřív neviděla smysl. A to i ti nejbližší kamarádi, jako byl Tonda Brousek, který k tomu nakonec napsal i doslov. Nejdřív váhal, jestli se do toho má vůbec pustit. Někteří ale, jako například Karel Kryl, reagovali spontánně a rychle." 

V čem jste ten smysl viděl od počátku vy? 

"Bral jsem to jako dokument, protože jsme nikdy nevěděli, jestli se ještě dožijeme konce té vládnoucí nenormality. Jiří Lederer vydal v exilu České rozhovory, tak jsem je chtěl tímto projektem doplnit, aby česká literatura, která byla v té době zakázaná, a přitom byla většinou kvalitnější než to, co tu masově vycházelo, byla někde zdokumentována jako celek." 

Jaroslav Hutka v Českém rozhlase České Budějovice - Foto: Václav Pancer

Jaroslav Hutka v Českém rozhlase České BudějoviceFoto: Václav Pancer

Jedním ze zpovídaných byl písničkář Jaroslav Hutka, který do exilu odešel po podpisu Charty 77. Hned v úvodu písemného rozhovoru Karlu Hvížďalovi o své zkušenosti z emigrace napsal: 

"Většina emigrantů se neumí zpočátku domluvit a nevyzná se, stane se závislá na úřednících a lidech, se kterými by za normálních okolností vůbec nedošlo ke kontaktu. Je to návrat do dětství, ale bez rodičů, kdy už to špatně neseme a mnoho lidí se naučí mlčet, protože dokud mlčí, nikdo na nich nepozná, že jsou cizinci. ... A to už je jenom krůček k tomu začít o národu, ve kterém žiju, říkat ONI a stát se příslušníkem národa emigrantů, a to se týká nejen Čechů a nejen bělochů. ... To, že jsem byl slavným zpěvákem, patří minulosti, a že jsem byl literát, který uměl své myšlenky zformulovat tak, že státní moc neváhala se se mnou zabývat, už také není pravda. Dnes žiju v prostředí, ve kterém neumím své myšlenky vyjádřit tak, aby jakkoliv podstatněji zasáhly společenské vědomí. Ale sílu spisovatele nedělá schopnost plachtit v jazyku se suverénní bravurností, ale schopnost dosáhnout na skutečnost tam, kde je to cítit. Takže neházím flintu do žita. Ale cesta je to úděsně dlouhá." 

Jaroslav Hutka prožil v Holandsku víc jak deset let a po listopadu 89 se do Česka vrátil. Zúčastnil se i nedávného křtu Hvížďalových rozhovorů. A také tam zazpíval jednu z písní, ve které tuto hořkou zkušenost exilanta zachytil. 

Autor:  Milena Štráfeldová

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas