Postřehy z ciziny19. června  2017 v 17:06  

Krajané v Chacu slavili sto let

Vystoupení u krajanů v Rosariu - Foto: Pavlína Řeháčková

Vystoupení u krajanů v RosariuFoto: Pavlína Řeháčková

V největší české enklávě v Argentině uplynulo právě 100 let od založení tamního krajanského spolku Unión checoslovaca. A to už je pořádný důvod k veselici! Do příprav se zapojili nejen krajané, ale veškeré obyvatelstvo města Presidencia Roque Sáenz Peña. Starosta Gerard Cipolini poslal zprávu starostce Velkých Bílovic (družebního města Peñi) Marii Vlkové: „Drahá Marie, slavíme, přijeďte, Cipo.“ A tak jsme jeli.

Uplynuly již 3 roky od mého učitelského působení v Paraguayi a severní Argentině, během něhož jsem měla komunitu v Chacu příležitost poznat. Nyní se v krajanských záležitostech angažuji jako členka organizace Chaco Checo, skupiny nadšenců podporujících česko-americké vztahy z té evropské strany Velké louže. 

Využila jsem velice ráda milého pozvání a připojila se k výpravě - jela totiž opravdu celá výprava: paní starostka s manželem, cimbálová muzika Lália, zástupci Chaco Checo a několik soukromých osob toužících navštívit své argentinské příbuzné. A není snad „Bílovičáka“, aby v Chacu nějakého příbuzného neměl. Je to tam samý Osyčka, Novotný, Pitra, Orel, Černý a Vonka. Byla jsem velmi zvědavá, co se za ta léta změnilo. 

Krajané vítali českou návštěvu s otevřenou náručí 


Sáenz Peña není jediné místo v Argentině obývané českými krajany. A když už jsme vezli cimbálku, snažili jsme se, aby nadělala po cestě radosti co nejvíce. Cesta na oslavy do Chaca se tak změnila v menší turné. Krajané v Buenos Aires, Rosariu a Resistencii nadšeně přivítali nabídku naší návštěvy a vystoupení a všude nás přijali s otevřenou náručí. Hned první večer po příletu se konalo setkání v Českém domě v Buenos Aires. Nic nevadilo, že nedorazily včas kufry s částmi nástrojů a kroji, takže muzika mohla hrát jen ve třech, bez cimbálu a basy. Měli ještě hlasy a jiskru v oku a ta jako kouzlem přeskočila na všechny přítomné. 

Další zastávky na cestě podél řeky Paraná na sever se uskutečnily v dynamicky se rozvíjejícím městě Rosario a v hlavním městě provincie Chaco Resistencii. Na obou místech působí krajanské spolky s folklórním tanečním souborem, jehož členové si vytvářejí choreografie podle videí na internetu, šijí kroje podle vzorů z fotografií a někteří si osvojují základy češtiny díky krajanským letním kurzům v Dobrušce. Komunity to nejsou veliké, ale co jim chybí na kvantitě, dohánějí srdečností, pohostinností a nadšením. 

Náročný program (z Buenos Aires do cíle bylo nutno za dva dny překonat několika autobusy vzdálenost přes 1100 km a odehrát dva koncerty) vyvrcholil čtyřdenními oslavami v Sáenz Peña. Česká delegace byla středem pozornosti celého města, upoutávky na vystoupení Lálie a místního krajanského souboru Moravanka byly avizovány v rádiu a vyvolávány každý den pojízdnými amplióny, na slavnostní přijetí na radnici nás doprovázel čestný policejní doprovod a vše šlo v přímém přenosu rovnou do čakeňské kabelové televize. 

Argentinci umí slavit ve velkém stylu! 

Česko-argentinské partnerství - Foto: Unión checoslovaca

Česko-argentinské partnerstvíFoto: Unión checoslovaca


Všichni krajané měli plné ruce práce, aby nakrmili několik set hostí, kteří se na slavnost sjeli a sletěli opravdu z celé země, nazdobili spolkový dům, vztyčili tribuny, připravili vozy na krojovaný průvod městem, nacvičili taneční, hudební i divadelní program a ukázali tak, že se s Čechoslováky v Chacu musí počítat. Za přítomnosti českého i slovenského velvyslance v Argentině, konzulů, předsedů všech ostatních imigrantských sdružení ve městě pak započaly několikadenní orgie zvuků, barev, chutí a vůní. Prolila se spousta slz radosti nad opětovným shledáním i smutku nad odchodem těch, kteří během posledních let odešli navždy. Prolila se hrdly také spousta vína, vždyť většina přítomných má kořeny právě tam na bílovických vinicích. 

Nejstarší generace krajanů hovořících od dětství krásným prastarým slováckým nářečím, i když se často narodili už v Argentině, pozvolna vymírá, při každé další návštěvě hledáme marně některé z milých známých tváří. Ale když jsem pozorovala taneční rej desítek mladých členů Moravanky a viděla hlavní třídu v Sáenz Peña plnou českých krojů a vlajek, bylo jasné, že Unión checoslovaca má před sebou ještě mnoho dlouhých a šťastných let, a to jí všichni k jejímu významnému výročí přejme. 

Lenka Rašková, bývalá učitelka češtiny v Paraguayi a Argentině, nyní místopředsedkyně občanského sdružení Chaco checo. 

Autor:  Lenka Rašková
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace