Pařížané a ti druzí

Eiffelovka je jedním ze symbolů Paříže - Foto: Magdalena Kašubová

Eiffelovka je jedním ze symbolů PařížeFoto: Magdalena Kašubová

Když jsem před šesti lety vyklízela pražský byt s nedočkavostí sobě vlastní, ani ve snu by mě nenapadlo, že je život v zemi sýrů a levandule tak jiný než v Čechách. Ne lepší, ne horší, zkrátka jiný. Vždyť vzdálenost mezi Hradčany a Eiffelovou věží je jen přibližně 1000 kilometrů!

Dnes se zaměřím na mentalitu Pařížanů vůči ostatním. Bohaté Pařížany vídám prakticky denně ve své práci, poslouchám je a mluvím s nimi. Vyučuji ať už je nebo jejich děti angličtinu. Se svou rodinou žiji na západním předměstí města a tudíž vidím zblízka i onen „druhý svět“, který je mně osobně mnohem bližší. 

V zemi galského kohouta existují dvě skupiny – Pařížané a ti druzí. Jejich podobnost je ale pro pouhého pozorovatele lehce matoucí. Typický Pařížan vypadá samozřejmě úplně stejně jako člověk, který bydlí na některém z předměstí této metropole, v Nice nebo v Grenoblu. Co se často liší je jejich zůstatek na účtu, jejich rodinný původ, jejich přístup a v neposlední řadě i jejich životní styl. 

Vezměme si tedy pro ukázku Pařížany a obyvatele žijící na okraji nebo v okolí města. Zatímco dobře situovaný Pařížan bydlící například v okolí Latinské čtvrti, Trocadéra nebo poblíž Marais vyběhne v elegantním obleku ráno do bistra na snídani, následně do kanceláře, v poledne na hodinu a půl dlouhý oběd a po práci se staví na skleničku se svým šéfem nebo přáteli, typický „příměšťák“ stráví v autě nebo ve vlaku přibližně tři hodiny cestou do práce a z práce, tudíž nemá většinou čas jak na stylovou snídani, tak ani sílu na pozdní večeři v některé z útulných restaurací. Místo toho snídá ve vlaku nebo za volantem, večer přijíždí domů s bagetou v podpaží, jejíž prostřední část většinou lehce voní jeho kolínskou. Pravdou je, že na předměstí se dnes vzhledem k prudce rostoucím cenám nemovitostí v Paříži, stěhuje čím dál více rodin mnohdy pocházejících i z vybraných čtvrtí města. Nejenže to začíná být jediná finančně dostupná možnost, byť některé oblasti cenově velkoměstu dokonce konkurují, ale nabízí především rodinám s dětmi dvě věci navíc – dostatek prostoru a zeleně. Nechtějí-li se lidé mačkat v třípokojovém bytě, který je velký jako české menší dva plus jedna, investují především na západním a jižním předměstí, kde vyrůstá nespočet krásných moderních rezidencí poskytujících komfort po všech stránkách. Ti, kteří zvolí život na předměstí, se nerozhodnou pro severní nebo východní. Nejenže tam není příliš bezpečno, ale tamní bydlení nenabízí typickou francouzskou eleganci. 

Galeries Lafayette v Paříži - Foto: Klára Stejskalová

Galeries Lafayette v PařížiFoto: Klára Stejskalová

Pařížan, pokud je nucen nebo se sám rozhodne s nově příchozím člověkem do jeho života mluvit, nikdy neopomene otázku: „A kde v Paříži přesně bydlíte?“ Nejenže automaticky vyloučí možnost, že ne každý žije přímo v Paříži, ale ještě ke svému zhodnocení dotyčného potřebuje upřesnit, do které pomyslné krabičky ho zařadit – zajímavý kontakt, průměr, naivní umělec nebo zoufalec. Přestože Pařížané jsou vesměs poměrně studená partička, která do své bubliny nechá nahlédnout jen blízké přátele a rodinu, zbytek Francouzů je většinou přívětivější, otevřenější, ale stejně hrdý. Jejich životní styl se opět liší. Jinak se zcela určitě žije na vinicích poblíž Bordeaux, na koňské farmě v Arles, ve frajerském Marseille nebo v průmyslovém Le Havre než v nablýskané Paříži a to jak po finanční, pracovní i příjemné stránce. 

Nicméně potká-li pařížský bankéř sýraře z Bretaně na výletě v Římě, budou se bavit výhradně spolu, plácat se po ramenou a povídat si u vína jako nejlepší přátelé. Francouz je pro Francouze bezpečnou „kotvou“ mimo Francii. Bude-li sám v cizí zemi, bude družný, vtipný, šarmantní a přátelský vůči ostatním, aby se mu podařilo zapadnout do kolektivu. Málokdy mu lidé odolají. Francouzi dokážou být neuvěřitelně vřelí, dokážou bavit společnost, popíjet až do rána a zapojit se do jakékoli bláznivosti. Dokážou ve vás zanechat dlouholetý pocit nostalgie, po kterém se vám čas od času bude stýskat. Přijedete-li ale do Francie a specielně do Paříže na delší dobu, nečekejte stejný přístup i vůči vám. Neumíte francouzsky? Jako byste neexistoval. Jste v něčem výjimečný a navíc jste se naučil jejich jazyk? Ó la lááá, to byste mohl dostat zelenou i přesto, že nejste Pařížan. Na své místo v telefonním seznamu Pierra nebo Jean-Paula, kterého považujete za svého přítele, si ale budete muset nejspíš pár let počkat. 

Autor:  Silvie Burjanková  (sib)
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace