Příběh Sokolů v USA

Robert Tomanek - Foto: Ian Willoughby

Robert TomanekFoto: Ian Willoughby

Krajan Robert Tomanek hledá v Praze materiál pro svou knihu o českých přistěhovalcích v Americe a o sokolském programu, jehož členem je skoro celý svůj život.

Vědec z Iowy je členem rady Sokolského muzea a knihovny v USA – instituce, kterou se se svými kolegy snaží vytvořit. Česky mluví od dětství. V našem studiu jsme s Tomankem hovořili o všem kolem Sokolu. Začali jsme ale s jeho vlastním příběhem. 

„Moji rodiče se z Československa přistěhovali v roce 1924. Otec měl už dopředu vyhlídnutou práci – stal se z něho krejčí v Omaze. Měl kamaráda knihaře. Ten přišel do Ameriky a napsal mému otci, že je v Omaze pro krejčí spousta práce práce a že by mu dokonce mohl sehnat místo. Tak se i stalo. A proto mohli moji rodiče do Ameriky vycestovat.“ 

Jak se jim ve Státech zvykalo? 

„V Omaze bylo hodně čtvrtí přistěhovalců a bydlelo tam také hodně Čechů. Takže většina jejich přátel byli krajané, udržovali si kulturu a byli členové českých organizací. Samozřejmě se ale současně také pomalu začali začleňovat do americké společnosti.“ 

Povězte mi o své první zkušenosti se Sokolem. 

„Můj otec byl v Sokolu aktivní už tady v Čechách. V té době mě gymnastika moc nezajímala, protože jsem se zabýval jinými sporty. Potom mě ale začala bavit i ta gymnastika a to mne do Sokola přivedlo. Za Sokol jsem pak soutěžil v různých závodech, kvůli tomu jsem se tak nějak stal součástí té sokolské kultury.“ 

Je pravda, že jste se v Sokolu seznámil se svou ženou? 

„Ano, byli jsme spolu na gymnastickém táboře, tam jsme se seznámili.“ 

Sokol Hall v New Yorku - Foto: Ian Willoughby

Sokol Hall v New YorkuFoto: Ian Willoughby

Sokol byl v českých zemích založen v šedesátých letech 19. století, konkrétně v roce 1862. Kdy se sokolské skupiny začaly poprvé objevovat v USA? 

„První jednota neboli klub začal působit v roce 1865 v St. Louis. Za necelý rok byly založené kluby v New Yorku a v Chicagu, v tomto období se Sokol hodně rozrostl.“ 

Dalo by se říct, že Sokol byl pro Čechy taková sdružovací skupina, která jim poskytla pozornost širší společnosti? 

„To je pravda. Sokol byl velice důležitou částí české kultury. Sokolské kluby se otevíraly i v hodně malých městech. Občas používaly jako tělocvičnu operní scénu. Sokol byl prostě takovým středem aktivity, v rámci něhož se scházely i jiné kluby – hlavně dramatické a pěvecké.“ 

Jak malá mohla ta města být? 

„Asi kolem tisíce obyvatel, konkrétně tedy v Nebrasce. Zůstala to většinou dodnes malá města, Sokol v nich nepůsobil ve všech případech moc dlouho. Na některých místech se ale udržel, protože tam žila silná česká komunita.” 

Ve kterých jiných státech byli Sokolové důležití? 

„Sokolské organizace jste tenkrát našli od New Yorku směrem na západ až po Omahu a některá městečka v Nebrasce. Dále pak směrem na jih po Oklahomu a Texas. Několik jich bylo také v Kalifornii.” 

Co se Sokol snažil naučit své členy kromě gymnastiky? Jaké hodnoty, pohled na život? 

Miroslav Tyrš - Foto: Jan Vilímek

Miroslav TyršFoto: Jan Vilímek

„Sokolský ideál vypracoval filozof Tyrš. Byl autorem sloganu „V zdravém těle zdravý duch!“ Také byl kladen důraz na morálku. Ideově to bylo v podstatě nacionalistické hnutí v Čechách v době habsburské nadvlády. Díky Sokolu sílilo a získávalo do svých řad vycvičené lidi. Sokol se angažoval dokonce i ve vojenských věcech, hodně se pochodovalo a šermovalo. To bylo takové to srdce celého hnutí, které se rozšířilo. V řadách legionářů v první světové válce byla spousta sokolů. První československý prezident, Masaryk, dokonce jednou řekl, že bez Sokolu by nebylo ani Československo. “ 

Zůstalo něco z té filozofie, když jste se vy sám přidal k Sokolu? 

„Už nebyla tak silná, ale učili jsme se o tom období. Samozřejmě to už bylo v padesátých letech 20. století. Myslím si, že dnešní Sokolové o tom už tolik nevědí. Už se na to zdaleka neklade takový důraz jako dřív.“ 

Jak je na tom Sokolské hnutí v USA dnes? 

„Hodně klubů přestalo fungovat. Jsou ale města, kde jsou velice silné kluby. Napadá mě teď z hlavy hlavně New York, Fort Worth a Cleveland.” 

Myslíte si že má tato organizace budoucnost? 

„Myslím si, že silné kluby přetrvají, kluby se kterými to jde z kopce asi ne.” 

Povězte nám o Sokolském muzeu a knihovně. 

Jean Hruby - Foto: Ian Willoughby

Jean HrubyFoto: Ian Willoughby

„Snažíme se vytvořit Sokolské muzeum a knihovnu, abychom zachovali povědomí o historii Sokolského hnutí. S tímhle nápadem přišla prezidentka Sokolské organizace v USA, Jean Hruby. Máme komisi a podle zákonu 26 U.S.C. § 501(c)(3) jsme vedeni jako organizace. Rádi bychom se spojili s Národním československým muzeem v Cedar Rapids v Iowě. Vedení muzea je pro začlenění našeho příběhu do jejich širšího poslání. Takže s ním teď vyjednáváme o tom, jak to zrealizovat. Jedna z možností je udělat místo nedaleko od muzea, oni by nám potom pomohli s provozem tohoto projektu. Byl by to skvělý způsob jak zachovat historii. Národní československé muzeum je spojeno s institucí Smithsonian, takže bychom měli dobrý způsob jak šířit náš příběh.“ 

V které fázi plánování nebo realizování muzea jste? 

„Momentálně hledáme různé artefakty. Ve Fort Worh třeba žije jistý Rome Milan a provozuje cestující muzeum. Bere s sebou různé nářadí a předměty a předvádí je lidem, převážné na gymnastických závodech. To je příklad jedné iniciativy, která už existuje. Současně se rozhodujeme, kterou cestou se vydat, co se týče získávání finančních prostředků. Ideální by bylo rozhodnout o umístění expozice a teprve potom začít fundraising.” 

K čemu bude muzeum a knihovna konkrétně sloužit až vznikne? 

„Muzeum by vyprávělo příběh. Základní myšlenka je, že bychom měli rotující výstavy o jednotlivých částech sokolského příběhu. Některé třeba začínající v 19. století, o počátečním období Sokola, o tom, jak se organizace rozvinula a jak přetrvala s nástupem nových generací.“ 

Asi už sbíráte věci do muzea, jaké zatím máte? 

„Jedna z těch důležitých je webová stránka, kde budeme můžeme mít hodně fotografií. Kromě toho je v muzeu busta Tyrše. Možná také nějaké staré nářadí na gymnastiku. Pak také videa, která by zobrazovala jednotlivé příběhy.“ 

Čím se zabýváte tady v České republice? 

„Včera jsem se setkal s pracovníky Státních archivů, kteří mi poskytli jejich přes sto let staré materiály. Viděl jsem dokumentaci ze sokolských sjezdů, kde se setkali američtí a čeští sokoli. Některé z těchto věcí jsem vyfotografoval pro muzeum.“ 

Také píšete knihu? 

„Ano, pracuji na knize, která se jmenuje Čeští imigranti a Sokolské hnutí. Soustřeďuji se v ní na příběh o tom, jak čeští imigranti přicházeli do Spojených států.“ 

Existovaly nějaké konkrétní, důležité osobnosti pro historii Sokolského hnutí v USA? 

„Je mnoho lidí, kteří jsou už dávno pryč, měli jsme ale několik prezidentů, kteří odvedli obrovský kus práce. Jedním z nich byl Charles Prchal. Měl bych také zmínit, že Sokol vypěstoval velice kvalitní gymnasty, jak tady v Čechách, tak i v Americe. Vlastně dva olympionici v 80. letech pocházeli z mojí jednoty v Omaze. 

V Americké gymnastické síni slávy je myslím osm sokolů, někteří byli sportovci, jiní pomáhali organizovat a šířit hnutí.“ 

Je pravda, že se americký Sokol v podstatě snažil udržet myšlenku hnutí naživu za období komunismu (když byl Sokol v Československu zakázán)? 

„V té době už byl Sokol víceméně rozdělený, protože ve Státech začal už nějaké tři roky potom, co byl založen tady v Čechách. Ve Spojených státech má Sokol dlouhou historii a časem šel prostě pořád dál, v éře komunismu byl vlastně docela silný.“ 

Říkal jste, že jezdíte do České republiky často, už jste tady byl snad 15 krát. Co přinesly tyto početné návštěvy vám a vaší ženě? 

„Velice jsme se sblížili s mojí zdejší rodinou. Oba rodiče pocházeli z velice velkých rodin a byli jediní, kteří se přestěhovali do USA. Takže mám mnoho bratranců a sestřenic. Jejich děti u nás byly v USA a naučily se anglicky. Vzájemný kontakt mezi sebou máme už nějakých 30 nebo 40 let.“ 

Je pravda, že rodina vaší ženy pocházela ze stejné části světa jako ta vaše? 

„To je pravda. Naši pocházeli z vesnic blízko Skutče a babička mé ženy zase z Poličky. Vzdálenost mezi těmito dvěma městečky je asi 20 kilometrů.“ 

Autor:  Ian Willoughby

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas