Co znázorňují malby na kostele v Klášterci nad Orlicí? Rytíře, čerty nebo ufony?

31. březen 2016
Česko – země neznámá

V malebném podhůří Orlických hor leží obec Klášterec nad Orlicí. A milovníci záhad o ní už určitě slyšeli. Stojí tam totiž starý gotický kostel Nejsvětější Trojice. Dodnes není jasné, proč nápis na jednom z oblouků uvádí, že byl postavený v roce 453. A pozornost přitahují i zvláštní malby na fasádě.

První zmínka o Klášterci nad Orlicí, tehdy osadě Orlitz, Orlík, je zaznamenána ve veřejné listině papeže Bonifáce VIII. z roku 1295, která zmiňuje klášter a kostel. Klášter založil ve 13. století mnišský řád cyriaků, který do Čech uvedl Přemysl Otakar II. Poskytoval útulek pocestným, kteří tehdy procházeli kupeckou stezkou z východních Čech do Polska. Základy kláštera objevili archeologové před šedesáti lety v areálu kostela Nejsvětější Trojice.

Jednolodní gotický kostel si v podstatě zachoval svoji podobu z roku 1452. Tehdy byl po husitských válkách znovu obnovený. V letech 1955 až 1961, kdy se kostel opravoval, restaurátoři odhalili zajímavé malby na jižní fasádě. Šlo o dvě přibližně půl metru vysoké červeně namalované postavy. Interpretace jsou různé.

Podle některých jde o rytíře, jiní v postavách vidí mnichy nebo čerty. U hlav obou figur jsou namalované šipky, patrné je i něco jako ocas. Právě šipky zaujaly přívržence teorií o mimozemském původu postav. Podle farníka Davida Kalouse, který se zajímá o historii kostela, jde ale nejspíše o rytíře: „Ty šipky mohou být ozdoby na jejich přilbicích, tedy ptačí pera. Ocas zase evokuje meč.“

Záhadná lidská tvář ve hřbitovní zdi

Na jižní straně kostela je dodnes viditelný zazděný gotický vchod. Kdysi vedl z klášterních ambitů přímo do vyššího patra kostela, odkud mohli mniši nerušeně sledovat bohoslužbu. Na stejné straně kostela vznikly ve 20. století sluneční hodiny s latinským nápisem „Omnis hora numeratur. Non quam diu, sed quam bene“. Každá hodina je nám počítána. Ne jak dlouho, nýbrž jak dobře žijeme.

Hroby stigmatizované Anny Tomanové a někdejšího faráře Františka Chaloupky

Součástí sousední hřbitovní zdi je nevelká plastika, která má podobu lidské tváře. Pravděpodobně to kdysi bývala část nějakého náhrobku. Existují ovšem také teorie, že stáří této plastiky přesahuje hranice středověku. Podle místních pověstí vyzařuje kamenná tvář na kláštereckém hřbitově zvláštní energii. Tu se na místě snažili zaznamenat dokonce i proutkaři.

Historický nápis - pravda nebo legenda?

Přestože současná podoba farního kostela Nejsvětější Trojice pochází z roku 1452, historie křesťanské svatyně je starší. Uvnitř kostela, v oblouku mezi kněžištěm a chrámovou lodí, restaurátoři objevili nápis: „Chrám tento Nejsv. a nerozdílné Trojice Boží vystavěn jest v Létu 453 od Narození Božího.“

Nápis na oblouku mezi lodí a kněžištěm vztahuje datum výstavby prvního kostela k roku 453

Zastánci pravosti tohoto data poukazují na to, že na kupecké stezce, která Kláštercem kdysi procházela, mohl skutečně stávat už kdysi malý svatostánek. Podle faráře P. Františka Halíka mohlo jít o vliv věrozvěstů z okruhu sv. Martina z Panonie.

První jistá zmínka o Klášterci pochází z roku 1295, kdy papež Bonifác VIII. přiznává zdejší obec jako majetek zdejšímu klášteru. Kostel v této době už existoval. V roce 1421 byl ale vypálen. Kostel byl poté několikrát přestavován. Od roku 2000 v kostele postupně probíhají opravy, v současné době jsou v lodi kostela umístěné podpěrné sloupy a strop je zakrytý geotextilií.

Stigmatizovaná Anna Tomanová

S kláštereckou farností se spojuje příběh stigmatizované Anny Bohuslavy Tomanové, rodačky z Pastvin. Ve čtyřech letech při požáru utrpěla úraz a postupně ochrnula. Díky kněžím z Klášterce a okolí se jí dostalo náboženské výchovy.

Jižní zeď kostela

Při primiční mši svaté svého bratra Bernarda se u ní objevila stigmata na rukou, na nohou, na boku a na hlavě. Je jedinou českou stigmatičkou. Její láska k bližním byla velice silná, povzbuzovala ostatní a údajně přijímala jejich bolest. Anička Tomanová je pochovaná na kláštereckém hřbitově.

Dalo by se říci, že hřbitov, který se nachází na místě někdejšího kláštera, je zvláštní i v jiných ohledech. Hrob tu má například oblíbený bývalý farář František Chaloupka (1822 – 1883). Ze svého platu kupoval pro své farníky hudební nástroje a učil je na ně hrát. Spisovatel Alois Jirásek ve své povídce Stromy píše, jak jej František Chaloupka přivítal v Klášterci na faře.

Každý rok, po slavnosti Všech svatých, se v neděli odpoledne u jeho hrobu dodnes scházejí hudebníci a hodinu hrají duchovní hudbu, jako poděkování zakladateli klášterecké hudební tradice.

autor: BRA
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.