Jak vznikají jablonecké korálky? Už 300 let jsou ukázkou lidské práce a umu

Muzeum založila Zuzana Slámová, která na počátku devadesátých let obnovila rodinnou bižuterní tradici. Cestou skla a bižuterie se vydali již její prarodiče Oldřiška a František Šourkovi už v roce 1937. V Huntířově a později v sousedním Skuhrově na Jablonecku vyráběli vinuté a mačkané perle, které spolu s bižuterií dodávali do exportních domů v Jablonci a také v Praze.

Podle dochovaných zpráv si rodinná firma nevedla špatně, v roce 1943 zaměstnávali 20 domácích dělníků – 4 mačkáře a 16 navlékaček. Zuzana Slámová už jako malá pomáhala babičce navlékat korálky a ty se časem staly jejím koníčkem, zábavou i prací. Některé rodinné vzory se uchovaly i v současné výrobě.

V malých mačkárnách, takzvaných driketách, a domácích mačkárnách se tehdy pracovalo na Kopalově mačkadle, které se pro výrobu složitých tvarů používá dodnes. Prapůvodně se ale mačkalo čistě ručně, pomocí dřevěných kleští s kovovou formou. A pokud měl mít korálek dírku na navlékání, musel mít mačkář pomocníka.

Maturovka - i nyní běžně používaný sklářský stroj|foto: Jaroslav Hoření

To bylo značně neefektivní, a tak šikovné české ruce sestrojily takzvanou kaplovku, kdy si s mačkáním poradil jeden dělník bez pomocníka. Pak se zavedlo zmiňované Kopalovo mačkadlo a po něm poloautomat Matutovo mačkadlo, které se používá dodnes.

Dlouhá cesta k hotovému korálku

Samotný korálek musí stále projít řadou rukou a je třeba značného umu. Základem pro výrobu jsou skleněné tyče, které se na „maturovce“ roztaví většinou v plynem vyhřívané peci s keramickým kelímkem. Tekoucí sklo pak prochází přes formy zvané kaplíky, mezi nimiž jehly vypíchnou dírku, a korálky v páscích se zbytkem skla zvaným grot padají do nádob, kde ideálně přes noc pomalu chladnou.

Skleněná bižuterie z Jablonce nad Nisou|foto: Jaroslav Hoření

Namačkané vychladlé zboží přijde do šitlovacího bubnu, kde se mechanicky oddělí požadovaný tvar od přebytečného skla. Tato směs se vytřídí přes několik sít, ale samotné korálky ještě čeká několik operací. Na řadu přichází rumplovací stroj, který v dnešní podobě připomíná zednickou míchačku, dříve to byly dřevěné bubny. Tady se korálky různých velikostí pomocí vody a písku vyhlazují i několik dnů.

Část korálků čeká ještě broušení. Vybroušené plošky jsou ale matné, takže korálek musí projít pecí, aby se rozzářil. Nejkratší cesta od skleněné tyče ke korálku tak díky různým nutným technologickým pauzám trvá minimálně čtrnáct dní.