Sladkosti s tradicí. Lomnické suchary se na severu Čech vyrábějí už víc jak 200 let

23. únor 2017
Česko – země neznámá

V moučkovém cukru obalované sladké suchary s různými příchutěmi se již přes dvě staletí vyrábějí v Lomnici nad Popelkou, městečku na pomezí Českého ráje a Krkonoš. Lomnické suchary, oplatky a další dobroty proslavily Lomnici po celé Evropě a dokonce i v zámoří. Slavné historii výroby se věnuje jedna z expozic lomnického muzea.

Lomnické suchary nejvíc proslavili Jínovi. Nebyli ale první ani jediní výrobci. Suchary začal péct již před rokem 1800 pekař Antonín Kynčl. Jeho domek s pekárnou stával na místě levého křídla dnešní radnice. Rodina díky sucharům natolik zbohatla, že se z Antonína Kynčla stal purkmistr, což byl tehdy nejvyšší představitel obce, dnes bychom řekli starosta.

Suchary se pekly takřka v každé chalupě, každá hospodyňka měla svůj recept. Počet těch, kteří pekli na kšeft, se ustálil na zhruba dvaceti. Kromě základních oříškových, mandlových a arašídových se pekly také suchary dietní, kakaové, vanilkové, vodové, dětské, dělnické a další. Z drobných výrobců jmenujme třeba Crhovi, Hůlkovi, Kovářovi, Jandovi, Noskovi, Pekárkovi a také Vinklářovi, kteří prý měli suchary nejchutnější. Z tohoto rodu pochází herec Josef Vinklář, který se narodil v nedalekých Jinolicích.

Lomnické suchary jsou spjaté především s již zmiňovanou rodinou Jínových. Právě oni proslavili značku Lomnické suchary po celé Evropě a i za mořem, v Americe. Podomácku začal Michal Jína s ženou Barborou péct trvanlivé suchary v domku čp. 184 v dnešní ulici Antala Staška. V roce 1810 si zaregistrovali první koncesovanou výrobu Lomnických sucharů.

Po horských vesnicích, jarmarcích a poutích začali suchary roznášet v krosnách, kde je vyrovnávali v dřevěných krabičkách. Na roznášku si později najímali takzvané nůšnice, tedy ženy, které roznášeli suchary ve svých rajónech, a dobroty tak začali získávat stále více zákazníků.

Dětské piškoty

Produkci sucharů znásobily technologické novinky

Ve výrobě Lomnických sucharů pokračovali i potomci Michala a Barbory Jínových. Už však nešlo o spolupráci, ale o konkurenci. Díky pečení sucharů se v Lomnici zaváděly technické novinky, které umožnily zásobovat celé Rakousko-Uhersko i další země Evropy. Byla to především strojní výroba zavedená v roce 1856. Později v Lomnici vznikly dva moderní pekařské závody.

V roce 1897 se do domu čp. 46 na hlavním lomnickém náměstí přestěhoval Antonín Jína, čímž položil základ k tovární výrobě. Vznikla zde na tehdejší dobu velká pekárna a dílna a postupem času přibyla druhá pec a dvě oplatkové pece. V roce 1901 zavedl Antonín Jína epochální novinku. Místo dřívím a uhlím začal přebudované pece vytápět naftou. Zdvojnásobil tím výrobu a zlepšil jakost pečiva. Šlo o novinku v celém tehdejším Rakousko-Uhersku.

Jeho příbuzný, ale zároveň konkurent Josef Jína postavil v Popelkách v roce 1907 jako první v Lomnici továrnu na suchary. O pět let později vybudoval první dvouetážovou pec u nás. Oba závody měly velmi rozmanitou produkci. Celkem šlo o 112 druhů zboží. Například máslové oplatky, trubičky, plněné oříškové dezerty, mandlové věnečky, modlitbičky, čajová pečiva, ale i bonbóny a orientální cukrovinky.

Po válce byly oba závody znárodněny a sloučeny do jedné firmy, které nesla názvy jako Lomnický průmysl sucharů nebo Čokoládovny LS. Začátkem 90. let minulého století firmu privatizovala francouzsko-švýcarská firma Nestlé – Danone a přes nadějný začátek postupně došlo k útlumu a v roce 2000 k úplnému ukončení výroby.

Vývěsní štít

Prapor Lomnických sucharů ale vlaje dál, zejména díky dvěma malým firmám. Tradiční druhy Lomnických sucharů vyrábí Ladislav Kodejška. A především kakaové suchary jsou specialitou Cukrárny u Marcely. Na sucharech si pochutnáte i v lomnickém muzeu.

Spustit audio