Čin sira Nicholase Wintona připomínají na pražském hlavním nádraží dva pomníky

První dětský transport vyrazil z Prahy 14. března 1939 s pouhými dvaceti dětmi. Nejpočetnější byly transporty červnové (každým mělo odjet 100 až 200 dětí), poslední úspěšný odjel 2. srpna 1939. První zářijový den roku 1939 byla vypravena souprava s 250 dětmi, nacisté ji ale zastavili a poslali zpět. Ve stejný den vypukla druhá světová válka.

Na památku záchranných akcí byl v roce 2009 vypraven zvláštní Wintonův vlak, jelo v něm i 22 ze zachráněných dětí. V Londýně sir Winton vlak osobně přivítal. „Vlak byl tažen dvěma parními lokomotivami,“ popisuje Ivan Press z Klubu českých turistů, „byla to lokomotiva Albatros a Zelený Anton. Řazeny tam byly historické vozy první třídy a navíc Masarykův salónní vůz.“ Za hranicemi byl vlak veden dalšími lokomotivami té které země.

Sousoší na hlavním nádraží v Praze doplňuje tabulka: „S hlubokou vděčností věnováno siru Nicholasi Wintonovi a všem soucitným lidem, kteří osmi vlakovými transporty do Velké Británie v roce 1939 zachránili 669 dětí před hrůzami 2. světové války a na památku 15 131 československých dětí zavražděných v koncentračních táborech.“

Památník Rozloučení je věnován rodičům

Nicholasi Wintonovi bylo tehdy pouhých 30 let. Příbuzní dětí, kteří zůstali v Československu, válku až na výjimky nepřežili. Sousoší stojící přímo na prvním nástupišti, představuje skupinu tří postav, vymodelovaných podle skutečných osob. Vedle sira Wintona stojící vnučku jednoho ze zachráněných dětí. Chlapec, kterého drží Winton v náručí, se podobá tříletému Hansimu. Ten přijel posledním vlakem do Anglie. Po několika dnech bohužel zemřel.

Vzpomínka, jak rodiče i děti tiskli ruce na sklo, je pro pamětníky prý nejsilnější|foto: Jolana Nováková

Autorkou sousoší je soudobá sochařka Flor Kent, původem z Venezuely, která dnes žije v Londýně a která vytvořila už řadu děl s podobnou tématikou.

Od května letošního roku je na hlavním nádraží k vidění druhá vzpomínka, spojená se jménem sira Wintona. Památník Rozloučení vymyslely Wintonovy děti Zuzana Marešová a lady Milena Grenfell-Baines. Věnován je rodičům, kteří své potomky v roce 1939 poslali vlakem do Anglie.

Památník stojí v podchodu, který vede k vlakovým nástupištím. Tvoří ho replika dveří vlaku s odlitky rukou dětí a rodičů. Právě tato vzpomínka, jak rodiče i děti tiskli ruce na sklo dveří, je pro pamětníky prý nejsilnější. Děti tehdy nechápaly, proč rodiče pláčou, myslely si, že jedou jen na výlet. Výplň dveří vyrobil sklář Jan Huňát.

Važme si toho, že dnes z prvního nástupiště můžeme cestovat opravdu jen na výlet. Třeba Smíchovským tunelem na Smíchov, takzvaným Pražským Semmeringem do Hostivice. Nebo přes Smíchov dál do Berouna, Příbrami a do Českých Budějovic.