Dašovský mlýn se proměnil v muzeum. Zachoval se v něm majetek mnoha generací

Prohlídka začíná v zanášce. „Místnost zvaná zanáška patří do mlynářské terminologie, zanášely se sem pytle s obilím. I když jsem si nejprve myslela, že sloužila k zanášení nepotřebných věcí. Tolik jich tady bylo za léta naskládaných až po strop,“ vzpomíná Marta Mastná. Její rod pařil k mlýnu po staletí, počátek při sestavování rodokmenu odhaduje na dobu kolem roku 1700. Dnes je spolumajitelkou mlýna ještě se svou maminkou, ale nápad věci vytřídit, očistit a vystavit byl její.

Ve mlýně to podle jejích slov vypadalo jako v Pompejích – množství věcí zapadaných prachem, které po 70 let nikdo nevyhazoval, budovu nepřestavoval ani nerekonstruoval. Téměř všeho ve mlýně se dotýkaly ruce místních mlynářů a jejich rodinných příslušníků.

Nejvíc zajímavostí je na půdě

Ze zanášky se stoupá po schodech nahoru. Na bývalé půdě je polovina prostoru věnována mlýnské čistírně. Jsou tu stroje na čištění obilí před mletím, když se přiveze z pole. Původní staré mlýny představoval jeden jediný stroj. Na konci středověku se ale začaly přebudovávat na moderní, kde už strojů bylo víc. Systém mletí byl pak poměrně složitý, obilí běhalo mlýnem dokola nahoru a dolů třeba desetkrát.

Dašovský mlýn se proměnil v muzeum|foto: Dáša Kubíková

Druhá polovina půdy už vypadá jako skutečné muzeum. „Máme tolik věcí, že je ani nemáme kde vystavit. Vytahujeme je z depozitářů postupně a konzervujeme je,“ vypráví Marta Mastná, která připravuje retro koutek z 50. a 60. let 20. století. Zatím jsou na půdě k vidění předměty z přelomu 19. a 20. století. Od hraček, přes školní potřeby, nábytek, potřeby k praní a žehlení, až po kompletně vybavenou lékárnu.

Čtěte také

Dosud funkční gramofon se pouštěl pouze na Vánoce, taková to byla pro obyvatele mlýna vzácnost. Žehličky jsou vystavené v řadě podle toho, jak se vyvíjely. Nejprve žehličky s nahřátými uhlíky, poté žehličky se speciálním háčkem, kterým se dovnitř vkládalo nahřáté želízko. Nechybí žehlička patentní, u níž se vyměňovala pouze rukojeť, aby bylo žehlení rychlejší, a nakonec žehličky elektrické.

Secesní zvyky a módu doplňují i prací potřeby – valchy, tlouk nebo první pračka „kývačka“. „Měla jsem tady návštěvníky, kteří vzpomínali, jak jako děti hodinu stáli u kývačky a kývali, a jaká to byla hrůza,“ směje se Marta Mastná.

Doktorovi je věnovaná celá místnost

Ve mlýně svého času pobýval i doktor Karel Hobza. Vystudovaný lékař měl úspěšnou praxi v Praze, když ale jeho sestra, která hospodařila ve mlýně, na konci první světové války ovdověla, rozhodl se i s další sestrou, porodní asistentkou, opustit Prahu a vydat se do Dašova, aby sestře se třemi dětmi pomohl.

Dašovský mlýn|foto: Dáša Kubíková

O hospodaření se naučil vše. S nadšením zaváděl nové metody a naprosto všechno si zapisoval. Své sousedy přitom léčil zdarma. Jeho lékárna se zachovala celá. Lahvičky, nádobky a masti i s obsahy zůstaly po léta netknuté. Vystaveny jsou i doktorovy knihy v několika jazycích a všechen nábytek z jeho pokoje.

Nejstarším datovaným artefaktem ve mlýně jsou dřevěné barokní vyřezávané sloupy z roku 1762, takzvaná mlynářská hranice, nosná konstrukce celého mlýna. Jsou masivní, z dubového dřeva, a proto se zachovaly, aniž by je napadla dřevomorka nebo i jiná choroba.

Závěr prohlídky je v nejspodnější části mlýna, takzvané mlejnici. Jsou v ní k vidění hrdla třídících strojů – hranolového a rovinného vysévače - a také pytlovací lávka, kde se mouka chytala do pytlů. Z roku 1920 pochází „palečné kolo“ - litinový prstenec s ocelovou hřídelí, která vede ven k mlýnskému kolu. „Zvenčí to nevypadá, ale opravdu tady máme čtyři podlaží exponátů a ještě bychom potřebovali víc místa,“ usmívá se autorka muzea Dašovský mlýn výtvarnice Marta Mastná.

Můzeum můžete s výkladem navštívit celoročně, ale vždy po předchozí domluvě. Bližší informace získáte na internetových stránkách www.mastna.com.