Harrachov není jen rekreačním střediskem. Má za sebou i významnou důlní minulost

6. únor 2018
Česko – země neznámá

Krkonošské městečko Harrachov je známé horské sportovní a rekreační středisko. Může se ale pochlubit i více než 300 let starou sklárnou a muzeem skla. A má také hornickou minulost, kterou připomíná Hornické muzeum. Součástí je přibližně jeden kilometr dlouhá prohlídková štola.

První zmínky o harrachovském rudném ložisku pochází z poloviny 17. století, naplno se ale v Harrachově začalo těžit až v polovině minulého století a za 35 let provozu se vytěžilo přes 380 tisíc tun rud, převážně pro chemický a hutní průmysl.

Hlavní žilnou výplň hlubinného dolu, umístěného na okraji města mezi vrchy Ptačinec a Čertova hora, tvoří fluorit, baryt, galenit a křemen. Kromě toho tu bylo popsáno dalších 38 minerálů. Průzkumné práce a otvírka ložiska začala po druhé světové válce v roce 1947. Vlastní těžba odstartovala o deset let později v roce 1957. S příchodem tržního hospodářství se těžba ukázala jako nerentabilní a poslední vozík s narubanou rudou vyjel z hlubinného dolu 30. září 1992.

Přibližně uprostřed štolového patra je vyhloubena 362 metrů hluboká slepá jáma, ze které jsou po padesáti metrech rozfárány štoly. Důl tak má sedm podzemních pater. Dnes jsou všechna patra zatopená. Hladina vody sahá zhruba 12 metrů pod prohlídkovou štolu. Voda do dolu prosakuje z povrchu a také z pramenů a nedaleké řeky Mumlavy. Z dolu se za provozu odčerpávalo 860 litrů vody za minutu.

Prohlídkovou štolou lze dojít až k lanovce na Rýžovišti

Začátek prohlídky vede širokou dvoukolejnou štolou, kterou se vyrubaná ruda odvážela na vozících tažených akumulátorovými lokomotivami. Největší podzemní prostor zabírá strojovna těžební věže. „Těžní stroj se dochoval kompletní ve stavu k ukončení těžby. Už tehdy jsme měli myšlenku, že bychom to tady jednou chtěli ukazovat veřejnosti. Takže jsme tu nechali stroj, který byl vlastně srdcem dolu, tak jak byl, a nerozebrali jsme ho do šrotu,“ říká Pavel Beneš, který na důlním díle pracoval a dnes jím provází.

Těžní klece

Další štoly na prohlídkovém patře jsou menší než provozní štola. Návštěvníci se pohybují v osvětlených prostorech vysypaných štěrkem, a nejsou tak jako horníci odkázáni jen na světlo na helmě (která je povinná i dnes) a nemusí se brodit blátem. Kromě důlních vozíků a lokomotivy můžete vidět důlní nakladač nebo sklad a také výdejna trhavin. Dochovala se i malá ukázka jedné z rudných žil. Ty velké, jedno a více metrové, jsou na tomto patře všechny vytěžené. Na dole ještě zbývá ověřených 800 tisíc tun zásob rud.

V nejhlubším místě u strojovny najdete asi 90 metrů pod povrchem prohlídkovou štolu. Na jejím konci je vidět denní světlo. Štola totiž ústí na Rýžovišti, pouhých 200 metrů od lanovky na Čertovu horu. Vstup je samozřejmě zavřený, ale v případě potřeby může posloužit jako nouzový východ.

Vstupní expozice hornického muzea

Prohlídka štoly s průvodcem trvá zhruba 45 minut a pak se můžete přesunout ještě za exponáty hornického muzea. Přes zimu mají štola s muzeem otevřeno pouze v úterý a ve středu, od jara pak každý den kromě pondělí. Návštěva prohlídkové štoly v zimě zahřeje a v létě ochladí. V podzemí je stabilních 7 stupňů.

Spustit audio