Hrad Vízmburk u Havlovic nad Úpou bylo nutné doslova vykopat ze země

Letos na jaře vybudoval správce hradu Martin Baudyš bytelné dřevěné schodiště ke vstupu do nádvoří - Foto: Vladislava Wildová

Letos na jaře vybudoval správce hradu Martin Baudyš bytelné dřevěné schodiště ke vstupu do nádvoříFoto: Vladislava Wildová

Hradu Vízmburku u Havlovic nad Úpou se přezdívá východočeské nebo podrkonošské Pompeje. Pět set let byl ukrytý pod nánosy zeminy, sutinami zbořené věže a náletovými dřevinami. Objev hradu na začátku 70. let minulého století se stal senzací evropského významu.

Ve druhé polovině osmdesátých let mu ale hrozil druhý, tentokrát novodobý zánik. Státní památková péče si se zbytky hradu a s jeho záchranou nevěděla rady. Dnes je hrad díky Sdružení pro Vízmburk přístupný veřejnosti a i nadále pokračuje jeho postupná záchrana. 

Hrad na vysoko položené skále nad údolím řeky Úpy býval nevelký, z hlediska architektonického ale neobvyklý a významný. Ve 13. století ho postavil pan Tas z rodu erbu třmene. Byl to chráněnec krále Václava II. a na jeho dvoře udělal úspěšnou politickou kariéru. Dotáhl to až na funkci královského podkomořího. Měl tedy privilegované postavení, a proto si mohl nechat vystavět sídlo, které se podobalo královským hradům.  

Areál měl dvojdílnou dispozici, nepravidelně oválné jádro obíhal parkán s věžovitou bránou v nároží a nad ní se tyčil válcový bergfrit, tedy věž. Palácová křídla včetně kaple zaujímala tři strany hradu, trakt černé kuchyně směrem k bergfritu byl doplněn až později. 

Pohled do hradní šatlavy - Foto: Vladislava Wildová

Pohled do hradní šatlavyFoto: Vladislava Wildová

Zánik Vízmburku roku 1447 byl záměrný. Hrad odkoupila slezská knížata a nechala ho zbořit, aby nesloužil jako opěrný bod loupeživým bandám vysloužilých husitů. Padla i věž, jejíž trosky hrad překryly, a ten postupně mizel pod nánosy hlíny a náletové zeleně.  

Jako by právě odešli od stolu  

V purkrabství znovuzrozeného hradu najdou dnes návštěvníci fotografickou expozici, která mapuje archeologický výzkum. Ukazuje, jak se hrad postupně vracel ze země zpátky na povrch. Všechno se muselo dělat ručně, pomáhat nemohla žádná těžká technika.  

„Objevovat středověký hrad, to se ničemu nevyrovná. Moc mě mrzí, že jsem nemohl být u prvního nálezu, ale v té době jsem se teprve narodil. Kromě toho tu bylo obrovské množství archeologických nálezů. Dalo by se říct, že slezská knížata to tady opustila tak, jako by právě odešla od stolu. Vzali si odsud jen to nejcennější, všechny věci běžné potřeby tady zůstaly. Nálezy jsou nyní uložené v depozitářích, mimo jiné v Trutnově, Úpici, v Ratibořicích nebo v Litomyšli,“ popisuje správce hradu Martin Baudyš a dodává, že smrtí profesora Hejny v roce 1986 archeologický výzkum na Vízmburku v podstatě skončil a najednou se nevědělo, co si počít s vykopanou architektonickou památkou první kategorie.  

Obnažené zdivo z bílé opuky se začalo rozpadat a sypat, některé cenné odkrývky zničili sami návštěvníci. Novodobý zánik památky částečně zbrzdilo provizorní zastřešení a oplocení. Na chátrání pak v roce 2002 zareagovala skupina nadšenců, kteří se pustili do postupného restaurování, konzervování a také do oživování hradu, který je pro turisty nyní přístupný v květnu, v červnu a v září o sobotách a nedělích od 10 d 18 hodin a v červenci a v srpnu denně od 10 do 18 hodin. První návštěvnická sezóna proběhla v roce 2009. 

Vstup do purkrabství na hradě Vízmburk - Foto: Vladislava Wildová

Pořad: Česko - země neznámá  |  Stanice: Rádio vašeho kraje
Čas vysílání: pondělí-pátek 13:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Vyberte si svůj region

 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace