Jedinečný akvadukt nad železnicí u Domažlic není jen turistickou atrakcí

23. duben 2015
Česko – země neznámá

Naši předkové se ke krajině chovali s respektem a dokázali naplno využívat přírodní zdroje. A když jich bylo málo, jako například v Domažlicích vody, poradili si. Kolem Domažlic bylo v minulosti téměř 30 rybníků. Už v 16. století tam vybudovali důmyslné vodní kanály, kterými přiváděli vodu z lesů pod Čerchovem, což je nejvyšší hora Českého lesa.

V historii vodní stoky, která do Domažlic přiváděla potřebnou vodu, jsou čtyři důležité letopočty. Tím prvním je rok 1571. Tehdy dostali místní budovatelé povolení vodu z lesů pod Čerchovem přivést pomocí kanálů.

Přibližně 16 kilometrů dlouhou trasu vodního kanálu prý kopal jako vykoupení z trestu smrti jistý odsouzenec. Dílo měl prý hotové za rok. Tehdejší zadavatelé k němu tak přišli prakticky zadarmo a ještě byl ušetřen, a prací snad i spasen, jeden lidský život.

Vodní cestu nezatavila ani výstavba železnice

Pod akvaduktem je trať Domažlice - Furth im Wald

Ve druhé polovině 19. století se v Evropě začala rozvíjet železniční síť. V místě, kde do té doby vedl vodní náhon z Čerchova do nedaleké pily a dál do domažlických rybníků, měla vzniknout nová železniční trať Domažlice – Furth im Wald. Nakonec se to v roce 1862 podařilo. Hluboký železniční zářez přitom musel překlenout nový ocelový akvadukt. Vodní dílo z 16. století tak bylo zachráněno a voda mohla dál zásobit pilu i rybníky.

Předposledním mezníkem v dějinách vodní cesty a akvaduktu u Domažlic byl rok 1984. Tehdy vedení Československých státních drah elektrizovalo trať. A v té době přes sto let starý ocelový akvadukt vyžadoval stále častější údržbu. Náhon byl proto před tratí odkloněn. V té době byla středověká rybniční soustava už téměř rozbořená a zničená, nehledě na katastrofální stav kanálů.

Od akvaduktu putovala voda až na pilu a dál do rybníků

V roce 1995 byla již nefunkční konstrukce stržena. Vypadalo, to že akvadukt přes trať je nadobro minulostí. Posledním a vlastně nejdůležitějším byl rok 2011. Tehdy se díky úsilí domažlické radnice a obnovenému citlivému přístupu ke krajině jako celku podařilo postavit akvadukt nový.

Vodní dílo není jen atrakce

Doprava teče voda na akvadukt

Původní soustava domažlických rybníků a jejich napájení se díky tomu pomalu vrací do funkčního stavu. Náhon, který převádí akvadukt nad železničními tratěmi z Domažlic do Tachova a německého Furth im Wald, bude brzy roztáčet také turbíny u zrekonstruované pily.

Akvadukt je dnes je součástí mezinárodní cyklotrasy Praha – Plzeň – Regensburg – Mnichov a umožňuje cyklistům i pěším turistům překonat železniční trať Plzeň - Česká Kubice. Dřevěná novostavba, která nahradila původní akvadukt stržený v roce 1984, je jedinou svého druhu v České republice. Nikde jinde totiž neteče voda nad železniční tratí.

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m17!1m11!1m3!1d1666.8471276795253!2d12.87923047334055!3d49.41630229672019!2m2!1f0!2f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x0%3A0x0!2zNDnCsDI0JzU4LjkiTiAxMsKwNTInNDUuMCJF!5e1!3m2!1scs!2scz!4v1429782005162" width="610" height="450" frameborder="0" style="border:0"></iframe>
autor: Pavel Halla
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.