Kněžna Libuše si pro Přemysla poslala do Stadic, dnes v nich stojí jen skromný pomník
Příběh kněžny Libuše a Přemysla Oráče je pro Čechy stejně nesmrtelný, jako Shakespearův příběh Julie a Romea. Kněžna Libuše nadaná věšteckým duchem viděla nejen „město, jehož sláva hvězd se dotýká“, ale i vlastního manžela a budoucího panovníka hašteřivých a stále nespokojených Čechů.
Poprvé ten příběh zachycuje tzv. Kristiánova legenda z konce 10. století, ta ovšem uvádí jen Přemyslovo jméno a „pannu hadačku“, o Stadicích, do kterých kněžna poslala své poddané pro svého budoucího chotě, nemluví vůbec.
Kosmas na počátku 12. století už to popisuje „dle bájného vyprávění starců“ podrobněji, včetně jména kněžny Libuše, a poprvé také uvádí ves Stadice. Pro nás však bude asi nejbližší verze ze Starých pověstí českých Aloise Jiráska. Kněžna Libuše po otci Krokovi zdědila soudcovskou pravomoc, ale jeden z rozhádaných sousedů nebyl spokojen s jejím verdiktem a odtud nebylo daleko k neblahému výkřiku „Hanba mužům, kterým žena vládne…“
Kněžna po poradě s vyšší mocí tedy pronesla: "Hle, za oněmi horami v Lemuzích je řeka neveliká, Bělina jménem. Blízko té řeky je dědina, v ní Stadiců rod. Tam oře váš vojvoda dvěma strakatými voly. Jděte a vyřiďte muži vzkázání od národa a ode mne a přiveďte sobě knížete a mně manžela. Přemysl slove a jeho pokolení bude panovati v celé této zemi všem plemenům na věky."
Na cestu jim pak půjčila svého bělouše, který jim ukazoval směr. Už kronikář Kosmas to poněkud jízlivě komentoval, že kůň cestu zřejmě dobře znal.
Pověst vypráví o bájné lísce, oříšky z ní se však na Pražský hrad dodávají stále
Podle předního českého historika a odborníka na Přemyslovce Dušana Třeštíka, je to velmi rozšířená a opakující se pověst - lidé vyšlou koně a hledají nového krále. V různých variacích ji vyprávějí snad všechny indoevropské národy, a dá se tak usoudit, že pochází někdy z doby bronzové, kdy ještě jednotlivé národy nebyly rozrůzněny. Můžeme v tom vidět i metaforu tzv. „svatého sňatku“, spojení plodivé síly se zemí, půdou - symboliku rituálu, který měl zajistit bohatou úrodu.
Také motiv stromu, který vypučí, má tři výhonky a z nich jen jeden zůstane živý, najdeme i v jiných mýtech. V mýtu přemyslovském je to lískový prut, kterým Přemysl Oráč poháněl volky a když ho poselstvo vyrušilo, zatkl prut do země, ten vyrašil třemi ratolestmi a jen jedna, symbolizující rod Přemyslův, zůstala živá.
Jak silný tento motiv byl, dokládají i historická fakta. Na paměť Přemyslova původu posílali stadičtí pravidelně panovníkovi na Pražský hrad lískové oříšky. Karel IV. dokonce sejmul ze tří tamních usedlostí břemeno roboty, ale musely za to o památnou lísku pečovat. Oříšky ze Stadic putovaly na Hrad každoročně a navíc i při korunovacích až do začátku 18. století. Naposledy je o nich zmínka z roku 1723 – byly na hodovním stole při korunovaci Karla VI. Na začátku třetího tisíciletí je dvakrát obdržel prezident Václav Havel.
U Stadic dodnes stojí Volská skála
Libuše velmi podrobně popsala volky, s kterými Přemysl orá, on sám je před poselstvem odehnal se slovy: „Vraťte se, odkud jste přišli…“ a voli prý zmizeli v nedaleké skále. Dnes tady vytéká pramen, který tvoří narezlé usazeniny, a tak se říká, že to je močůvka bájných volů. Zajímavé je, že ještě v 19. století jim zdejší němečtí sedláci o Štědrém dnu nosili ke skále seno a to vždy přes noc zmizelo. Skeptici za tím vidí buď zvěř, nebo chudší chalupníky, kteří tak přilepšili vlastní koze. Ale kdo ví, o svaté noci se může odehrát leccos.
Vzhledem k významu místa je stadický památník z roku 1841, vybudovaný nákladem hraběte Nostitze, poměrně skromný a nenápadný. Však také neupomínal na původ české státnosti, ale oslavoval zemědělství. Ale rozhodně to místo za návštěvu stojí a můžete i vlastními kroky přeměřit Královské pole, které by mělo mít „dvanáct kročejů zšíři a dvanáct kročejů zdéli“.
Od roku 1962 je Královo pole u Stadic národní kulturní památkou. Přístupné je celoročně a zvídavému turistovi bude odměnou i několik dalších místních památek a zajímavostí, například barokní most přes řeku Bílinu, Královský pramen s lípou, tzv. Přemyslův statek s pamětní deskou nebo lákavé trasy v okolí – na Milešovku nebo Větruši či k Vaňovskému vodopádu.
Zvětšit mapu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
