Kováři byli údržbáři podél dopravních tras. Přesvědčí vás o tom ve Vikýřovicích

6. prosinec 2017
Česko – země neznámá

Lidé po stezkách cestovali pravděpodobně ještě předtím, než začali zpracovávat železo. Přesto je zřejmé, že právě železo pomohlo rozvoji dopravy stejně jako v pozdějších stoletích vynález parního stroje nebo spalovacího motoru. Výstava v Muzeu silnic ve Vikýřovicích osvětluje ledacos z propojení černého řemesla a dopravy.

Tajemství železa znali už Chetité v době asi 3 000 let před naším letopočtem, nicméně k rozšíření jeho zpracovávání došlo až po zániku Chetitské říše, tedy kolem roku 1200 před naším letopočtem. V českých zemích se železo prokazatelně zpracovávalo už v době halštatské, tedy kolem 7. století před Kristem. A od té doby je těžba, zpracování a používání železa nedílnou součástí našich dějin.

Zajímavé je, že z doby halštatské pochází také asi nejstarší nález „dopravního prostředku“ na Moravě v podobě zbytků obětního vozu z pozoruhodného masového hrobu nalezeného v jeskyni Býčí skála v Moravském krasu. Kupodivu byl tento vůz kován zejména z bronzu.

Ve 14. století došlo k technologickému posunu při výrobě železa, když se začala více využívat síla vody a hamry zvládly vyrobit více surového kovu. V té době došlo i k rozvoji zpracovatelského průmyslu, který představovali právě kováři. Dokázali ze železa vytvořit nejen zbraně a nástroje pro obdělávání půdy, ale také podkovy a kování kol a vozů. Právě podkovy nalezené v troskách hradu Rychleby nedaleko Javorníka ve Slezsku jsou asi nejstarším exponátem výstavy nazvané Kováři na cestách. Pozoruhodné je také jejich porovnání se současnými podkovami, které ukazují značný progres ve výrobě.

Kováři měli svá privilegia

Kovář v době vrcholného středověku nebyl jen výrobcem dílů pro dopravní prostředky, ale také záchytným bodem na cestách. Fungoval jako dnešní čerpací stanice, kde bylo možné napojit koně a opravit jejich podkovy. A zároveň i jako jakýsi pneuservis a autoservis, když byl schopen opravit obruče kol nebo poškozené součásti vozu. I to byl pravděpodobně jeden z důvodů, proč se na kováře nevztahovalo mílové právo, které chránilo řemeslníky z měst před konkurencí. Kovář směl být v každé vesnici tohoto mílového obvodu.

Obruče kol, kování závlačky a další součásti vozů opravoval kovář, který tak byl pneuservisem i autoservisem našich předků

Kovář vyráběl různá speciální zařízení pro dopravu, například „čuby“ či „šupky“ nebo také „psí pracky“. Těmito jmény se nazývala jednoduchá vozová brzda, kterou si vozka nasazoval v prudkých klesáních na kolo, které se tím zablokovalo a zvyšovalo brzdný účinek tehdejších nedokonalých špalkových brzd. Brzda v podobě krátké lyže s okem byla vyráběná z kvalitního železa a závisel na ní život nejen vozky, ale i koňského spřežení.

Nejen tyto exponáty jsou na výstavě k vidění. Prohlédnete si nářadí pro cestáře, například na kladení a přenášení dlažebních kostek, obrubníků nebo štětování vozovky. Kromě toho je zde i vybavení samotných kováren podle ojediněle dochované kovárny v Těšanech.

K nejtěžším exponátům patří historické kovadliny, k největším pak unikátní kovářský měch z kůže z místních sbírek. Instalaci obohacuje prezentace výrobků místního kováře Stanislava Grygara z Temenice a výstavní soubor Nožířství a damascénská ocel, který ukazuje nejen hotové výrobky, ale také postup při tvorbě této unikátní kovářské techniky výroby oceli.

Výstava v Muzeu silnic ve Vikýřovicích u Šumperka potrvá do začátku února 2018 a je zajímavou možností spojit výlet za lyžováním do Jeseníků s návštěvou pozoruhodné expozice.

autor: kbz
Spustit audio