Lázně v Bílině čekají stále na opravu. Stáčírna léčivé kyselky je ale přístupná

František Ambrož Reuss byl na přelomu 18. a 19. století uznávaný geolog a také balneolog, tedy odborník na léčivé vody a zkoumání jejich účinků na lidské tělo. A právě on založil slávu zdejších pramenů. Prozkoumal jejich účinky a bílinská léčivá voda se stala oficiálně uznávaným prostředkem při léčení nemocí dýchacích cest, dokonce i při počátečním stádiu plicní tuberkulózy, při revmatismu, při nemocech ledvin a močových cest, ba i při hysterii a hypochondrii. Ve druhé polovině 18. století tehdejší nájemce Georg Schwab začal s čerpáním vody do speciálních keramických „lahví“ a s rozvozem po okolí.

V otcově díle pokračoval už v Bílině narozený August Emanuel Reuss, významný přírodovědec své doby a také lázeňský lékař. Pro jejich připomenutí stojí dodnes v areálu mezi uzavřenou lázeňskou budovou a stáčírnou impozantní pomník. 19. století bylo zlatým věkem zdejších lázní.

Tunel měl zajistit klid lázeňským hostům

V Bílině se nachází také tajemný tunel, vedoucí od pramenů k železniční trati. Je to svého druhu technická památka. Vznikl pro ženy, které v nůších nosily keramické džbánky a lahve k pramenům, a naplněné vodou se s nimi vracely zase k železnici. Cílem bylo, aby cinkání nepřetržitého řetězce nerušilo vzácné lázeňské hosty, mezi kterými byly i takové osobnosti jako J. W. Goethe nebo světoznámý cestovatel Alexander von Humboldt. Současní provozovatelé stáčírny by tunel chtěli zpřístupnit návštěvníkům nově budovaného muzea.

Interiér je bohatě zdobený|foto: Stanislava Brádlová

Roku 1870 obdrželi hrabě Thun-Hohenstein, hrabě Rudolf Chotek, hrabě Mořic Lobkowic a další šlechtici i podnikatelé koncesi na vybudování a provoz železniční trati z Prahy-Smíchova do severočeské uhelné pánve.

Lobkowic si vymínil, že se postaví i odbočka a nádraží v Bílině-Kyselce, aby mohl snadno distribuovat léčivé vody, které se už tehdy vyvážely do celé Evropy i do zámoří. Během čtyř let byly všechny úseky v provozu a Duchcovsko - pražská dráha má dodnes funkční odbočku právě do Kyselky.

Muzeum představí lázeňství i historii těžby přírodního bohatství

Po druhé světové válce se znárodněné lázně přejmenovaly na Lázně Julia Fučíka a změnily i indikaci léčených chorob. Zhoršující se ovzduší už nekorespondovalo s léčbou nemocí dýchacího ústrojí, a tak se lázně přeorientovaly na doléčování po operacích tenkého střeva a žaludku. Jejich lesk ale pomalu pohasínal.

Rekonstrukce stále pokračuje|foto: Stanislava Brádlová

Na lepší časy se začalo blýskat v 70. letech. Bílina se stala lázeňským městem, park byl obnoven a obohacen o minigolf. Ročně tudy prošlo na 3 000 pacientů, ale elektrárenské exhalace jim moc neprospívaly.

Po roce 1989 získala rodina Lobkowiců lázně Kyselka v rámci restitucí zpět. Lázně později odprodala soukromé firmě, která areál uzavřela. Na konci 90. let lázně odkoupilo město Bílina a nyní hledá investora pro jejich revitalizaci.

Stáčírna ovšem funguje dodnes. Můžete si domluvit exkurzi včetně ochutnávky zdejší vody přímo z pramene. A do jara by se mělo dokončit muzeum, které návštěvníkům přiblíží historii lázeňství ve zdejší oblasti i historii těžby přírodního bohatství – léčivými vodami počínaje a uhlím nebo rudami konče.