Menhir neboli „dlouhý kámen“ stojí uprostřed Loun na dvoře oblastního muzea

2. únor 2016
Česko – země neznámá

V Lounech v Ústeckém kraji stojí menhir přímo v historickém centru města na dvoře zdejšího oblastního muzea. Název pochází z bretonštiny: men označuje kámen, hir znamená dlouhý. Jde o neopracovaný nebo jen hrubě opracovaný kámen, který se tyčí v krajině na první pohled náhodně.

Pro lounský menhir je to ovšem nepřesné pojmenování. Kámen byl nalezen nedaleko obce Selibice a v hodině dvanácté ho před úplným zničením zachránil nadšený badatel a záhadolog Jaroslav Helšus, který ho nechal v 90. letech minulého století převézt do Oblastního muzea v Lounech.

Sama hornina, šedorůžová dvojslídová ortorula, je přes 600 milionů let stará a složením odpovídá lokalitě na úpatí Krušných hor nedaleko Nechranic – tedy pořádně daleko od místa nálezu. Kdy, kdo a proč věnoval mnoho úsilí, aby se kámen dopravil až na Žatecko a tady se v krajině vztyčil, se můžeme jen dohadovat.

Menhir je dnes zapuštěný asi 40 centimetrů do zeminy, přesto mu zůstává úctyhodných 170 centimetrů na výšku. Hmotnost se odhaduje na jednu tunu, což při přemisťování dalo zabrat i současné technice.

Jsou menhiry vodiče zemské energie?

Prokázalo se, že když se zakreslí jednotlivé menhiry do mapy a vytvoří se spojnice, vytvářejí určité úseky na slunovratové ose. A také se zjistilo, že řada menhirů pochází z jiných lokalit, než kde se vztyčily. Vnímavější lidé navíc tvrdí, že cítí v okolí menhirů určité energetické proudy. Některým kamenům se dokonce připisují léčivé účinky.

Sama hornina, šedorůžová dvojslídová ortorula, je přes 600 milionů let stará a složením odpovídá lokalitě na úpatí Krušných hor nedaleko Nechranic

Existují i hypotézy, že právě díky menhirům bylo možné získávat energii a využívat ji k posílení a ochraně člověka, zvířat i rostlin. Kameny mohou být jakousi „jehlou“ zapíchnutou do zemského vodiče energie, kterou zesilují. Někteří dokonce tvrdí, že jde o kamenné akumulátory kosmické energie.

To všechno zní podivně. Ovšem jen do doby, než si uvědomíme, že menhiry tvoří krystaly, které se mohou vlivem vnějšího elektromagnetického pole polarizovat, jinými slovy tedy mohou vytvářet elektrický náboj.

„Zatím o menhirech mnoho nevíme, ale co nevíme dnes, můžeme vědět zítra,“ říká s úsměvem Zdeněk Klouček, pracovník Oblastního muzea v Lounech. A vy sami si můžete menhir na dvorku lounského muzea osahat a vyzkoušet, do jaké míry s vámi bude komunikovat, do jaké míry vám předá část své energie.

Spustit audio