Mlýn Skály na okraji Slatiňan působí jako z pohádky. Zachránila ho restituce

16. únor 2017
Česko – země neznámá

Mlýn na řece Chrudimce na okraji Slatiňan stával už v 16. století. Svůj název získal od okolních pískovcových skal v údolí Škrovádu, kde se dlouhá léta těžil kámen pro velké stavby a sochy v nedaleké Chrudimi. Před 110 lety koupil mlýn Vojtěch Fousek a udělal z něj moderní funkcionalistickou budovu s nejmodernějšími turbínami své doby.

Mlýnů stálo na Chrudimce hodně, nejbližší a největší byl Janderov u Chrudimi a Winternitzův v Pardubicích. Aby obstál v konkurenci, musel nový mlynář provést velkou rekonstrukci. Zakoupil a instaloval francisovu turbínu, která po několika opravách pracuje dodnes. Využívá průtoku vody cca 1200 l/s, se spádem 4,20 metru a výkonem do 25 kW.

V roce 1948 prošel mlýn další velkou renovací. V té době dokázal semlít za 24 hodin až 25 tun pšenice nebo žita. Poháněla ho vodní turbína a jednotlivé stroje fungovaly na klasickém rozvodu pomocí transmisí a kožených řemenů.

Na mlýn ale byla roku 1950 uvalena národní správa a o čtyři roky později byl znárodněn. Mouka se v něm mlela až do roku 1961, ale po rekonstrukci velkokapacitního mlýna v Pardubicích už neměl dostatečný odbyt. Mlýn potom sloužil jako výrobna krmných směsí, šrotů, kukuřičných klíčků a jáhel z prosa.

Důlní vody z Lukavice ničily turbíny

Řeka Chrudimka je dlouhodobě kontaminovaná kyselými vodami z nedaleké vesnice Lukavice. Tam se totiž do poloviny 19. století těžil pyrit. Odpadní vody z šachet odcházely Lukavickou štolou přímo do Chrudimky, a protože šlo vlastně o ředěnou kyselinu sírovou, způsobovaly úhyn rostlin i živočichů v řece.

Za mlýnem stojí zrekonstruovaný domek pro mlynáře

Ničily také mlýnské stroje, a proto mlynář Fousek žaloval majitele dolů, knížete Auersperga. Soudní při vyhrál a kníže musel nechat Lukavickou štolu protáhnout pod korytem Chrudimky a agresivní vody vypustit až pod mlýnským náhonem. Tento systém řešení mimoúrovňového vodního křížení je natolik neobvyklý, že byl prohlášen za technickou památku.

Po roce 1989 se mlýn navrátil původním majitelům, kteří ho deset let rekonstruovali, než mu vrátili jeho původní funkcionalistickou krásu. Několik let v něm ještě mleli sójovou mouku. Dnes jsou stroje zakonzervované a pracuje jen vodní elektrárna. V případě nutnosti by ale bylo možné turbíny a mlecí stroje znovu zprovoznit a mouku by tento mlýn dokázal umlít i v případě plného výpadku elektřiny, je totiž jako jeden z mála českých mlýnů plně na vodní pohon.

autor: KSA
Spustit audio