Mumifikovaná těla pod kostelem sv. Mikuláše v Jaroměři patří bohatým měšťanům

Třemi nezasklenými okny proudí do krypty pod kostelem čerstvý vzduch. Díky tomuto jednoduchému, ale účinnému systému odvětrávání byla většina pohřbených těl v průběhu času mumifikována. Pozůstalí je do krypty ukládali ve zdobných a ručně malovaných rakvích v letech 1734 až 1781. Později do této piety zasáhly „osvícené“ patenty Josefa II., který z hygienických důvodů takovýto způsob pohřbívání zakázal.

V kryptě pod jaroměřským gotickým kostelem, který byl součástí městského opevnění, leží zachovalá těla 11 dětí a 30 dospělých. Ti patřili k vzájemně spřízněným jaroměřským rodinám, vesměs zámožným a vzdělaným. Je mezi nimi například nevlastní babička hudebního skladatele Bedřicha Smetany, Marie Exnerová nebo poštmistr pro Jaroměř a Kuks Šimon Viktora, který byl osobním přítelem hraběte Františka Šporka.

„Pan Viktora byl známou jaroměřskou osobností a traduje se, že byl také velkým labužníkem. Hrabě Špork mu prý při návštěvách vozil ústřice, které Viktora velice rád jedl. Rakev je oproti ostatním nezvykle velká, musel to tedy být urostlý člověk, který měl téměř dva metry,“ popisuje ředitel kůru a varhaník Jan Kočí.

V okenním výklenku je pak malá rakvička s dvouletým Josífkem, vnukem pana poštmistra. Děti a nesezdaní mladí lidé dostávali na cestu na onen svět věneček. Po tolika letech je tato symbolická drobnost stále ještě patrná i na Josífkově hlavě.

Pohled do krypty od vstupního schodiště|foto: Vladislava Wildová

Jaroměřská nevěsta se dožila jen 18 let

Věneček zdobí i mumifikované pozůstatky tzv. Jaroměřské nevěsty, Marie Magdaleny Komlové. „Lidská fantazie této osmnáctileté dívce přisoudila, že zemřela v den své svatby. Není to ale pravda, zesnulá byla svobodná. V rodině zřejmě vypukla nakažlivá infekce a během dvou měsíců byli všichni členové rodiny postupně pohřbeni ve zdejší kryptě. Patří k nim i 24 letý student teologie a filosofie Jan Václav Koml. Když se pozorně podíváte na jeho mumifikované tělo, uvidíte u krku dva proužky látky. Takové dnes nosí evangeličtí duchovní, je to znak vzdělaného člověka,“ přibližuje Jan Kočí. Marie ani Jan, stejně jako ostatní zesnulí, na sobě nemají rubáš, ale sváteční dobové oblečení, které je vzácnou přehlídkou odívání v 18. století.

V jaroměřské kryptě odpočívá také barokní sochař Řehoř Thény, který byl přítelem a žákem Matyáše Bernarda Brauna. Svůj věčný sen tam sní i čtrnáctiletá Ludmila Miseliusová, sestřenice Braunovy manželky Alžběty, jaroměřský soudce Josef Krňovský, primátor a lesmistr Josef Vlach a další jaroměřský primátor Václav Rinx, který zemřel v roce 1736.

„Na cestu dostal do rakve i svou hůl, která s ním byla zřejmě za jeho života bytostně spojena. Mezi kresbami na rakvích jsou lebky a přesýpací hodiny, tedy symbol pomíjivosti času. Ovšem ne všechna těla zmumifikovala dobře. Nedovyvinutá, u mladších osob a hlavně u dětí, rychleji podléhala zkáze,“ říká průvodce Jan Kočí.

Rekviem za zesnulé se v kryptě sloužilo jen jedenkrát v roce na Dušičky. Původní vchod, kudy přicházel kněz, je zazděný od roku 1772, kdy byl nahoře v kostele postaven hlavní oltář. Druhým vchodem, který se dnes ke vstupu do krypty používá, vstupoval dříve smuteční průvod s rakví. Vchod z kostela do podzemí býval zakrytý velkým kamenem. Pokud chtěl někdo sestoupit dolů, bylo to poměrně náročné.

Krypta s jaroměřskými měšťany je ukrytá pod kostelem sv. Mikuláše|foto: Vladislava Wildová

Podle záznamů byly rakve dole přeházené, některé i poškozené. Ve 20. letech se rozhodlo o úpravě krypty, aby mohla být občas zpřístupněna veřejnosti. Podívat se pod kostel sv. Mikuláše v Jaroměři mohou zájemci zpravidla jen jednou v roce, například při Noci kostelů. Po dohodě v jaroměřském informačním turistickém centru je možné domluvit si individuální prohlídky chrámu a krypty.