Muzeum obkládaček v Horní Bříze vás uchvátí rozmanitostí barev a tvarů

Není proto divu, že v bývalé správní budově vzniklo nedávno unikátní muzeum obkládaček. Kromě samotných ukázek roztodivných tvarů a dekorů klasických obkládaček, které znáte třeba z koupelny, jsou k vidění i další důmyslné keramické součásti.

V roce 1882 začal v Horní Bříze s těžbou kaolinu rokycanský velkoprůmyslník a báňský odborník Johann Fitz. V roce 1886 postavil takzvanou plavírnu a další haly a následně se začalo s výrobou kaolinového a šamotového zboží.

Kaolin se těžil ručně a vyvážel se na povrch z mělkých štol pomocí vlečkových dopravníků. Také ručně. Na dobové fotografii vypadá lom spíš jako exotické místo ve vzdáleném Egyptě. Do té doby malá zemědělská vesnice Horní Bříza se během pár let proměnila ve velké průmyslové město, které znala celá Evropa i další svět.

Zpočátku se ze zdejší suroviny vyráběly hlavně šamotové tvarovky pro vodovodní a kanalizační řady, kachle pro stavbu originálních kamen a všemožné obklady. Podniky z Plzeňska se slučovaly a ve velkém podniku pana Fitze vznikaly i první obkládačky, kterými se zdobila honosná sídla i luxusní restaurace v rámci celého Rakouska-Uherska.

Oblíbené pamětní obkládačky|foto: Pavel Halla

Od kaváren až po panelákové koupelny

Dlouhou historii výroby keramiky v muzeu přehledně mapují informační panely s množstvím dobových dokumentů a výrobků. Po druhé světové válce a znárodnění jela výroba dál, ale samozřejmě v trochu jiném režimu. Ozdobné zakázkové obkládačky vystřídaly vzory vyráběné ve velkém.

Muzeum obkládaček v Horní Bříze|foto: Pavel Halla

Samostatná vitrína a stěna se například věnuje výročním a pamětním obkládačkám z 60. až 80. let. Pětiletky, Vzorný podnik, kalendáře. Možná i vy nějakou máte doma. Určitě ji nevyhazujte. A pokud byste se jí přeci jen chtěli zbavit, raději ji věnujte zdejší expozici. I takové výrobky patří k dějinám obkládaček, stejně jako útlum jejich výroby po roce 1989.

V muzeu můžete nahlédnout do zajímavých chemických a technologických procesů výroby keramiky a také si některé formy a nástroje přímo osahat. Cestou do prvního patra expozice vás určitě zaujme schodiště, které je doslova poseté obkládačkami všech možných barev.

Dnes už se neví, co v minulosti vedlo zdejší správce k takové výzdobě. Možná jen využili přebytky z výroby. Výsledek je ale úžasný. Jako by se tu vyřádil sám španělský umělec Pablo Picaso. Posuďte sami, až si sem někdy uděláte výlet. Možné je to i teď mimo hlavní turistickou sezónu. Otvírají po předchozí telefonické domluvě (377 955 198) každou neděli.