Na Karlovarsku se tyčí vyhaslá sopka. Zachovalé čedičové skále se říká Homolka

Měla to štěstí, že nepadla za oběť kamenictví. Netěžilo se tu. Přestože nebyla jako u jiných čedičových lomů odkrytá vnitřní sktruktura horniny, jsou na skále patrné charakteristické pěti a šestiboké pravidelné tvary. Při prudkém chladnutí a tuhnutí lávy je vytvořil rozžhavený čedič neboli bazalt.

To se stalo hodně dávno, už ve třetihorách. Tehdy nevyčnívala Homolka tak příkře k nebi jako dnes. Kolem ní vyplnila prostor měkčí hornina, a sice žula. Je těžké tomu u tvrdé žuly uvěřit, ale zvětrávala mnohem rychleji než čedič, a tak během dalších milionů let zcela obnažila čedičovou špičatou homoli.

Čedičová skála Homolka dnes není jen šedivá po čediči, který ji tvoří. Daří se na ní i skalničkám, kapradinám a rostlinám, které mají rády zásadité prostředí. A také jedné vzácné lilii - lilii zlatohlavé. Šedivou barvu skal krásně doplňují i žluté, namodralé a zelené lišejníky. V jednotlivých puklinách se daří kapradinám, roste tu sleziník severní a sleziník červený nebo osladič.

Výhled jako z letadla

Na Homolku se dá vystoupat díky pěšince, která jinak ze všech stran příkrou skálu plynule obtáčí kolem dokola jako závit šroubu. K pohodlnému výstupu pomáhají i ulomené bloky čediče, které vytvářejí téměř pravidelné schody.

Výhled z Homolky|foto: Pavel Halla

Z vrcholu Homolky je krásný výhled na celé údolí řeky Teplé v okolí Bečova, je odtud vidět i kamenná rozhledna u Krásna a jako na dlani se tu otevírá i celá náhorní plošina Slavkovského lesa.

A kdo si přesto netroufne vystoupat až na vrchol Homolky, může se poohlédnout po pokladu. O něm se píše na informačním panelu pod skálou. My jsme poklad nehledali. Tím největším pro nás byla krásná příroda, o kterou na území Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les není nouze. Stejně tak jako o zajímavé přírodní útvary. Homolka se špičatým vrcholem ve výšce 776 metrů nad mořem mezi ně určitě právem patří.