Nejtvrdší skála v Sokolově odolala i bagrům. Dnes je oázou přírody mezi paneláky

3. leden 2017
Česko – země neznámá

Socialistická výstavba panelových sídlišť neznala překážek. Panelákům ustupovaly historické památky i příroda na okraji měst. V Sokolově se ovšem našlo místo, se kterým si neporadily ani bagry nebo dynamit. Socialističtí plánovači se tam totiž potkali s vůbec nejtvrdší horninou u nás. K tomu ještě zhutněnou dávnými geologickými pochody.

Uprostřed sokolovského sídliště Michal dnes stojí mohutná přírodní skála tvořená křemenem. Díky tektonické činnosti jde navíc o roztříštěný a znovu spojený křemen. Zdejší křemenný val tak ještě více zhutněl a stal se doslova nerozbitným.

Nemá žádné jméno, ale je krásnou ukázkou odolnosti přírody. Nejen, že jej nesrovnaly se zemí ani stroje a trhaviny v době, kdy se poroučelo větru i dešti, ale také dnes po desítkách let zplanění si kopec znovu vzala do své správy příroda.

Po zdolání několik desítek metrů příkře stoupající pěšinky stanete na jeho vrcholu, dnes již značně zarostlém. Rostou na něm borovice, duby, břízy a další spontánně uchycené rostliny. Mezi nimi ale stále majestátně trčí několikatunové křemenné bloky, které se kdesi v hloubce spojují v jednolitý masiv.

Křemenný val nadohled od balkónů

Na první poslech by se mohlo zdát, že jde o popis nějaké skalky v přírodě. Na vrcholu si ale naplno uvědomíte, kdo tady vyhrál souboj mezi přírodou a člověkem. Kam až to jen základy domů umožňovaly, stojí těsně u skály panelové domy. Dál ani o píď. Vyhrála příroda.

Řez křemenným valem

Chodí si sem hrát děti ze sídliště na schovávanou. Mají tu přírodní skalní bludiště. A jejich maminky, i když bydlí třeba ve čtvrtém patře, je mají na dohled, vlastně v úrovni očí.

Těžko říct, co by tu stálo, kdyby křemenný val nebyl tak tvrdý a neoblomný. Možná další dva paneláky. Tady naštěstí vyhrála příroda. Co by za takový kousek divočiny dali lidé z jiných městských sídlišť.

autor: Pavel Halla
Spustit audio