Osada Podskála nedaleko Chrasti se rozprostírá pod vysokou skalní stěnou

Pravděpodobně se asi nenajde nikdo, koho by nenadchlo kouzlo krajiny u obce Skála a osady Podskála. Lidé si tohle vzácné místo vyhlídli už ve středověku, možná kvůli zlatu, ale hlavně kvůli kvalitní pitné vodě. Do Podskály, která kdysi lákala poutníky i lázeňské hosty, dnes míří turisté a lovci zkamenělin.

Podskálu nejlépe objevíte při pěší procházce. Z Chrasti, Podlažic nebo Vrbatova Kostelce vás tam dovede necelé tři kilometry dlouhá, značená cesta. Podskálou protéká potok Žejbro, nad kterým se tyčí až třicet metrů vysoká opuková skalní stěna.

Osada Podskála je úzce spojená s historií podlažického kláštera. Už ve středověku tu stávala kaple, ve které měl být pochován vladyka Vrbata. Ten nedalekému klášteru v Podlažicích věnoval svůj majetek. Kostelíku se kdysi proto říkalo „U svatého Vrbaty“, i když byl zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Původní objekt nahradil kostelík, který na konci 17. století vysvětil královéhradecký biskup Jan z Talmberka. Podskála byla dlouhá léta poutním místem a v 19. století na ní vyrostly malé lázně.

Prameny pitné vody i zlatonosný potok

Podskála si získala věhlas i svými prameny. Kdysi, ještě před založením benediktinského kláštera v Podlažicích, přišli na toto místo mniši. Geologické průzkumy ukázaly, že se v Podskále vyskytovalo zlato, a geolog Daniel Smutek připouští, že zde vzácný kov rýžovali právě benediktinští bratři.

Potok Žejbro protéká horninovými pískovci pod kostelíkem|foto: Daniel Smutek

Směr místních dějin každopádně udávalo množství kvalitní pitné vody. Z podzemních vývěrů pramení v lahodné podobě dodnes, a tak ji obyvatelé Skály běžně pijí. Zajímavé také je, že voda v potoce Žejbro, který protéká horninovým prostředím rozpukaných pískovců, se tu částečně ztrácí. Ztracená, infiltrovaná voda se potom „objevuje“ v údolí Žejbra u Podlažic.

Velká geologická učebnice

Podskála je nejen romantickým zákoutím, ale také rájem geologů a paleontologů. V této geologické učebnici mohou ale snadno číst i laikové. Po cestě do Podskály se na informačních tabulích Geoparku Železné hory dozví, jak mohla místní krajina vypadat v době, kdy byla okrajem moře.

Typická ukázka bouřkového sedimentu s akumulací mlžů, plžů, ale i úlomků rostlin, které lze při troše štěstí najít na březích Žejbra u Podskály|foto: Daniel Smutek

Mohutná skalní stěna například pochází z doby před 90 miliony let, velké žulové balvany v potoce zase z období před 250 až 300 miliony let. A kdo se vydá dál proti proudu Žejbra, může najít břidlice a při troše štěstí i zkamenělou faunu prvohor, která je stará 300 až 400 milionů let.

Hledači zkamenělin díky tomu mohou na březích potoka objevit otisky prehistorických rostlin, červů nebo mušlí. Dokonce i jejich zkamenělou změť. O co se jedná? Je to typická ukázka prehistorického bouřkového sedimentu někdejšího moře s akumulací mlžů, plžů, ale i úlomků rostlin. Mimo jiné obsahuje tento sediment často fosilii mlže Protocardia hillana, který je typický pro pobřežní části křídového moře Železných hor.