Osek na Jičínsku má roubenou zvonici a barokní kostel. Ozývá se v nich tajemný zpěv

Dřevěná zvonice má otevřené zvonové patro a výjimečná je i svou konstrukcí, kdy trám, který nese zvon, je vzepřený šikmo vzhůru ukloněnými trámovými vzpěrami. Stavbu zakončuje šindelový stan.

Opravou prošla zvonice v roce 1760 a poté až v devadesátých letech 20. století. Osecký hřbitovní areál s „šestirožní“ dřevěnou zvonicí gotického vzhledu a barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie patří k nejvýznamnějším kulturním památkám v Českém ráji.

Osecká zvonice stojí v rohu hřbitovního areálu, jen pár metrů od kostela Nanebevzetí Panny Marie, ke kterému přísluší. Na plošinu pro zvoníka vede do výšky 6,5 metru 22 strmých schodů, od tohoto patra je do vrcholu krovu asi 8 metrů. Obalový plášť sahá ještě dalšího dva a půl metru nad zvonové patro. Roubená podezdívka osecké zvonice tvoří nepravidelný šestiúhelník.

Ve středu stolice visí zvon z roku 1655. Konstrukce sice vznikla pro trojici zvonů, ale v severozápadním poli nikdy žádný nevisel. Původně tam byly dva zvony od Pricqueyů z Klatov. Dnes tam visí jen jeden z nich. Zvon o průměru 88,7 centimetrů a hmotnosti 420 kilogramů.

Plášť zvonice je šikmý a střecha vytváří otevřené zvonové patro, aby se hlas zvonů nesl do dáli, ale i proto, aby zvonice zároveň dobře větrala. Stavba má podle odborníků výrazně gotický ráz, svou konstrukcí je ale nadčasová. Působí stroze, je štíhlá, černá a vysoká a zajímavě tak kontrastuje s „usměvavým“ barokním portálem sousedního kostela. Ten byl sice farní, ale i v roce stavby zvonice v roce 1655 jen dřevěný a bez zvonice se obejít nemohl.

Varhany a věžní hodiny jsou klenoty oseckého kostela

Markéta Valdštejnová, dcera Heřmana Jakuba Černína, přivedla do Oseka stavitele Valdštejnů Mikuláše Raimondiho. Podle údajů v literatuře byla stavba oseckého kostela hotová v roce 1717. Kostel s převážně raně barokním inventářem je obdélnou stavbou se štítovým průčelím, čtvercovým presbytářem, trojdílným interiérem a s lodí vystavěnou do centrálního osmistěnu. Jeho chloubou jsou varhany z roku 1837 od Jana Františka Gottwalda. Hudební nástroj se dochoval ve své původní nezměněné podobě a navíc je dodnes funkční.

Interiér oseckého kostela, který byl v novodobé historii dvakrát vykradený|foto: Vladislava Wildová

Na západním průčelí oseckého kostela jsou od října roku 1860 věžní hodiny. V kronice obce se píše, že je to pozoruhodný a nádherný stroj, který se ovšem musí denně natahovat. Zhotovil ho sobotecký hodinářský mistr Jan Prokeš, autor mnoha desítek věžních a jiných hodin. Při výpočtech mu údajně pomáhal výborný matematik, sobotecký kaplan Damián Šimůnek. Závaží hodin z opracovaných pískovcových kamenů společně s šelestem holubích křídel a odbíjením hodin dotváří tajemnou atmosféru, kterou ještě umocňují novodobé příběhy o zpěvu děvčátka.

Holčička je tady s námi. Nevíme, kdo to je

„Když byl náš obecní věžník, který chodí pravidelně natahovat kostelní hodiny, v nemocnici, tak za něj zaskakoval kamarád, zastupitel obce. Jeden den ale zapomněl a hodiny se v jedenáct večer zastavily. Přeřídit je přitom není jednoduché. Musí se tedy tím pádem znovu natáhnout ve stejný čas, kdy se zastavily. Aby své opomenutí napravil, přišel do věže radši o dvacet minut dřív. Sedl si na dřevěné stupně a čekal na jedenáctou hodinu. Najednou slyšel hlas děvčátka zpívajícího melodii bez textu. Seděl, ani se nehnul, a jakmile natáhl hodiny, zpěv utichl. Rychle slezl dolů a utíkal pryč,“ vypráví starosta Oseku David Horák.

Šestiboká zvonice na hřbitově u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Oseku|foto: Vladislava Wildová

Podle jeho slov se pak tajemný dívčí zpět objevil znovu, když v zimě na úřadě, který stojí hned vedle hřbitova, řešili zastupitelé obecní věci a končili až za tmy. Vyšli pak ven společně s místostarostou a s mužem, který při natahování hodinového stroje předtím zaskakoval, a všichni zaslechli zpěv děvčátka. Rozhlíželi se, odkud by se melodie mohla linout, ale marně.

„A husí kůži jsme měli nedávno ještě jednou: poslední tři roky totiž se souhlasem církve otevíráme kostel na Štědrý večer, aby se sem místní i přespolní mohli přijít po rozbalení dárků podívat. Kolem deváté hodiny jsme tady my tři, kteří jsme předtím slyšeli zpěv společně, otevřeli kostel, uvnitř jsme zapálili svíčky a kolem zvonice šli k hřbitovní bráně. Když jsme se pak vraceli zpátky do kostela, najednou odtamtud vyšla malá, asi pětiletá holčička a zahnula na druhou stranou za kostel, kde není vůbec žádné světlo. Měli jsme s sebou i svoje děti, tak jsme se jich ptali, kdo to za nimi přišel, ale nevěděly. Místostarosta oběhl kostel, ale nikoho neviděl,“ líčí takřka paranormální jevy osecký starosta David Horák.

Hřbitov s roubenou zvonicí a s kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Oseku u Sobotky je přístupný celoročně. Pokud si ale budete chtít prohlédnout i interiér zvonice a kostela, pak se předem telefonicky objednejte na oseckém obecním úřadě.