Park Bažantnice je stále místem společenského života. Léčivou vodu chrlí lev

Rozlehlý park Bažantnice v rašelinné lokalitě je častým cílem procházek lázeňských hostů, místních a turistů. Na ploše 51 hektarů nabízí uprostřed lesních porostů slatinná jezírka, tůně a pavilonky s lázeňskými prameny se železitou a arsenoželezitou vodou.

V centrální části najdou návštěvníci hudební pavilon, ve kterém se každou neděli v lázeňské sezóně konají promenádní koncerty. „Stavba je původní, z roku 1914. Po pečlivě udržovaných pěšinkách se tehdy procházeli lázeňští hosté, kteří v roubené hájence uprostřed parku mohli dostat chleba s máslem a mlékem. Někdy mezi lety 1920 a 1930 byla hájenka zbourána a na jejím místě vyrostla velká restaurace v alpském stylu s hrázděním. Býval tam taneční parket, kde vyhrávaly orchestry,“ říká Ladislav Stuchlík z bělohradského městského kulturního střediska, který řadu dobových informací před časem získal od hudebního skladatele Jiřího Sternwalda, pravidelného hosta v Bažantnici.

V prvním patře jednoho ze dvou seníků postavených v alpském stylu (dochoval se pouze jeden) býval v létě s hudebníky ubytován a mimo jiné tam napsal legendární píseň „Pojď v chatu mou“. Hosté hrávali dopoledne tenis v parku, odpoledne se šli vykoupat na nedaleký Pardoubek a večer je čekal koncert a společenská zábava s tancem. „Pan Sternwald mi vyprávěl, že takzvaně táhli notu. Myslel to tak, že nejen koncertovali, ale vlastně i určovali tón společenské zábavy,“ dodává Ladislav Stuchlík.

Bažantnicí se také často a rád při svých pobytech procházel herec Oldřich Nový. Místní vědí, že v Lázních Bělohradu ukrýval za druhé světové války svou manželku, která byla židovka.

V parku už po restauraci není ani stopa, ale místo dál v lázeňské sezóně žije nejen nedělními promenádními koncerty. Na začátku srpna se v přírodním amfiteátru pravidelně koná třídenní festival „Bažantnice ještě žije“ - s divadlem, rockovým koncertem a s dechovkami. Koncem června zase probíhá oblíbená Strašidelná Bažantnice, kdy se návštěvníci při cestě parkem směrem na Byšičky potkají s téměř dvěma sty kostýmovanými strašidelnými bytostmi.

Hraběnčino jezírka v Bažantnici v Lázních Bělohradě|foto: Vladislava Wildová

Železitou „kysibelku“ chrlí lev

Bělohradské lázně založila v roce 1885 hraběnka Anna z Aseburgu. S jejím jménem je spojený Annamariánský pramen (kysibelka) s arsenoželezitou vodou, prospěšnou pro metabolismus. Kryje ho vyřezávaný dřevěný altán. Voda vyvěrá z kónického kamenného podstavce ze lví tlamy.

Nedaleko pramene se nacházejí tři půvabná slatinná jezírka, která vznikla vytěžením rašeliny. Místní jim dali jména podle zabarvení vody (Černé a Modré), ale i podle pověsti. Ta se váže k Hraběnčině jezírku, ve kterém údajně zmizela místní hraběnka i s kočárem a koňským spřežením. Tragickou událost připomíná kamenný kříž na ostrůvku.

Symbolizuje sice nešťastné úmrtí, ale ne hraběnčino: regionální literatura žádné zmizení šlechtičny ani spřežení neuvádí. „Smírčí kříž kdysi stával u cesty podél řeky Javorky nedaleko Uhlířů, kde ale překážel při rozšiřování silnice z Lázní Bělohradu do Bělé u Pecky. A tak byl přemístěn právě do parku Bažantnice. U Javorského potoka stával jako připomínka události z roku 1787, kdy se sedlák František Pecha z Dolního Javoří nešťastně utopil v Javorce poté, co se mu splašil kůň,“ vysvětluje původ kříže Ladislav Stuchlík.

Strážce pramene kysibelky v Bažantnici v Lázních Bělohradě|foto: Vladislava Wildová

V roce 1990 byla Bažantnice vyhlášena chráněným územím. Vede tudy naučná stezka Po stopách K. V. Raise, modrá značka ve směru do Miletína a žlutá k poutnímu místu Byšičky. Přírodní památka Bělohradská Bažantnice proslula svou faunou a flórou. Slatinné louky a háj ukrývají ohrožené druhy rostlin, např. prstnatec májový pravý nebo kozlík dvoudomý, z vzácnějších živočichů se tam vyskytuje třeba čolek obecný a velký, ještěrka živorodá, slepýš křehký, krutihlav obecný nebo žluva hajní.