Park u plicního sanatoria v Jablunkově léčí nemocné svojí krásou

19. listopad 2015
Česko – země neznámá

„Nikdo není tak chudý, aby nemohl vnímat krásu.“ Toto heslo razili zakladatelé Plicního sanatoria Jablunkov v nejvýchodnějším koutě Moravskoslezského kraje. Místo neblaze proslulé trvale špatnou kvalitou vzduchu bylo označeno za vyhovující pro léčbu tuberkulózy. Psal se rok 1923.

Tehdy prováděla fryštátská pojišťovna na Těšínsku terénní a klimatický výzkum, aby našla vhodné místo pro výstavbu plicního sanatoria. Vytipovala si dvě místa v okolí – Dolní Lomnou a Nýdek v Těšínských Beskydech. Shodou okolností se však dozvěděla o závěti jablunkovského doktora Josefa Sikory. Ten odkázal objekt někdejšího mlýna v osadě Lazy nejmenované instituci k přeměně na ústav s humanitárním posláním. A bylo rozhodnuto.

Současně s budováním a rozvojem sanatoria se proměňovalo i jeho okolí. Na místě původních luk a lesů začal vznikat opravdu unikátní park. Vedení společnosti bylo nakloněno myšlence, že by zde mohlo vzniknout muzeum živých rostlin čili arboretum.

Podzim v parku Sanatoria Jablunkov

Už od počátku se počítalo s tím, že přilehlý park bude sloužit nejen ke zpříjemnění pobytu nemocných, ale bude přispívat i k jejich uzdravení. A tomuto účelu slouží dodnes. Jen pár kilometrů od něj se navíc zvedají vrcholy Beskyd, a tak je i v tomto koutě naší země vzduch opravdu křišťálově čistý.

Ještě donedávna byl park pro veřejnost uzavřen. Dnes je ale vše jinak. Park může navštívit kdokoli a kochat se pohledy na různorodá zákoutí plná domácích i exotických dřevin. Svým konejšivým bubláním ho bude provázet říčka Lomná či potůček Olešnice. Kromě toho může v parku také obdivovat umělecká díla Vincence Makovského a Jana Třísky.

Spustit audio