Prášilův mlýn v Železnici na Jičínsku je stále vzornou ukázkou mlynářského řemesla

14. září 2017
Česko – země neznámá

Při návštěvě půvabného lázeňského městečka Železnice na Jičínsku můžete mimo jiné proniknout do tajemství mlynářského řemesla. V Palackého ulici se totiž nachází rybník řečený Bahňák a na jeho břehu stojí válcový mlýn Oldřicha Prášila. Obilí sice už nemele, ale zařízení je zcela funkční a slouží jako atraktivní expozice pro turisty.

Dochovaných válcových mlýnů je u nás jen několik. Když vstoupíte do Prášilova mlýna, kde se vyráběla známá mouka Prášilka, máte pocit, jako by mlynář teprve před chvílí vypnul stroje a poklidil. Kromě vůně dřeva zůstala i hodnotná ukázka řemeslného umu sekerníků, strojařů a samozřejmě mlynářů.

Malý přízemní mlýn s vodním kolem a nádrží koupil Oldřich Prášil v roce 1938 a nechal ho zvýšit o dvě patra, která vybavil novým mlýnským inventářem vyrobeným u firmy Union v Českých Budějovicích. Začal používat vodní Francisovu turbínu, ale i elektrický motor. V roce 1953 byla budova zestátněna. Dál fungovala jako zemědělský mlýn do počátku 80. let. Dnes slouží jako expozice pro návštěvníky, které provází Marie Vraštilová, vnučka Oldřicha Prášila.

„Chtěli jsme, aby mlýn přinášel poučení jak dospělým, tak dětem. Návštěvníkům ukážeme všechny prostory, vysvětlíme jim postupy mletí a necháme je tipovat, z čeho je vyrobený velký kartáč na čištění válců, které tvoří nejdůležitější část válcového mlýna. Mletí na válcích bylo nesporně kvalitnější než na původních mlýnských kamenech,“ vysvětluje Marie Vraštilová.

Ona sama prý získala vztah k mlýnu už jako malá, kdy si uvnitř hrála, měla tam schovávačky, prolézačky, bývala zaprášená od mouky a hnětla si tam těstíčka. Dnes je pyšná, co její dědeček vybudoval. Malý mlýn totiž dokázal přetvořit v důstojnou konkurenci ostatních. A mouka Prášilka, to prý bylo „něco“.

Interiér z modřínového dřeva, které nedrží vlhkost a nechutná červotočům, působí velmi útulně a připomíná dovednost sekerníků, kteří při přestavbě v mlýně i bydleli. „Děda je urputně hlídal, aby byli pečliví, občas se nějaký nedbalý sekerník musel vystěhovat. Mlynařina totiž nebyla jen o samotném mletí. Mlynář musel umět mlýn i strojově sestavit a vyřešit provoz. A to, co tady dnes vidíte, je dědův návrh, který považoval za nejoptimálnější,“ vypráví mlynářova vnučka.

V Prášilově mlýně v Železnici se vyráběla i proslulá mouka Prášilka

Kromě mlecích stolic si návštěvník může prohlédnout šrotovník, výtahy pro dopravu zrna, hranolový vysévač neboli planďák nebo tzv. fofr, který už patří do skanzenu. Při prohlídce zkusíte určit, k jakému obilnému druhu patří zrní, které vám průvodkyně ukáže, a uvidíte malou expozici z místního žabího světa. Přímo na stěně mlýnice objevíte účetní zápisky mlynáře Oldřicha Prášila, ve vitríně také jeho tovaryšský a výuční list z Třeboně. A budete překvapeni, co všechno musel takový mlynář zastat, aby jeho pověst byla pro zákazníky zárukou kvality.

autor: VaW
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.