Pražské románské rotundy mají bohatou minulost. V širším centru stojí hned tři

Rotunda svatého Martina na Vyšehradě je nejstarší ze zmiňované trojice. Vznikla za panování prvního českého krále Vratislava, tedy ve druhé polovině 11. století. Zřejmě sloužila jako farní kostel vyšehradského předhradí. Po vítězství husitů nad císařem Zikmundem v roce 1420 byly všechny církevní stavby na Vyšehradě zbourány. Uchoval se jen kapitulní chrám svatého Petra a Pavla a zmíněná rotunda.

Později sloužila jako prachárna, skladiště a jeden čas se v ní dokonce bydlelo. Zbourání těsně unikla v roce 1841, kdy měla ustoupit stavbě silnice z Nového Města na Pankrác. Velkou zásluhu na jejím zachování měl hrabě Karel Chotek. Dnes je rotunda v majetku Vyšehradské kapituly.

„Podle pověstí se tu má zjevovat černý ohnivý pes, duch francouzského majora a lze tu spatřit tajemný modrý oheň, který chladí,“ vypráví historik Martin Pitro.

Rotunda přenechala jméno kostelu

Rotunda svatého Longina stojí v malém parčíku mezi školou a hotelem a také mezi dopravními tepnami Ječnou a Žitnou ulicí. Je nejmenší a druhá nejstarší ze tří rotund. Postavená byla na počátku 12. století, podle pověsti na místě pohanské svatyně. Stojí naproti kostelu svatého Štěpána, který nechal vystavět Karel IV. v rámci budování Nového Města pražského. Rotunda kostelu přenechala své původní jméno (svatého Štěpána) a byla zasvěcena svatému Longinovi.

Rotunda svatého Longina, v malém parčíku mezi školou a hotelem|foto: Jolana Nováková

„U rotundy se nacházel hřbitov,“ popisuje Martin Pitro, „kam byli pohřbíváni poutníci, kteří zemřeli během oslav svátku Kopí a hřebů Páně. Relikvie, mezi nimi i kopí svatého Longina, se předváděly poutníkům v dřevěné věži na Dobytčím trhu, dnešním Karlově náměstí. Poutníků účastnících se svátků bývaly desetitisíce.“

V 18. století za císaře Josefa II. byla rotunda pro náboženské účely zrušena. V 19. století měla být při výstavbě ulice Na Rybníčku zbourána, ale zásluhou Františka Palackého a Společnosti Národního muzea se tak nestalo. V současnosti slouží řeckokatolické církvi a využívá ji Vojenský a špitální řád svatého Lazara Jeruzalémského.

Z rotundy skladiště

Rotunda Nalezení svatého Kříže stojí pár kroků od Národního divadla, v objetí obytných domů. Pochází patrně z první poloviny 12. století na důležité obchodní cestě, která vedla z Vyšehradu k vltavským brodům. Je možné, že původně patřila k jednomu ze staroměstských panských dvorců jako soukromá svatyně. Poblíž stála fara, která zanikla v době husitských válek, kolem se rozprostíral hřbitov.

Josefínské reformy udělaly z rotundy Nalezení svatého Kříže dočasně skladiště|foto: Jolana Nováková

Josefínské reformy udělaly z rotundy skladiště. V 19. století měla být dokonce srovnaná se zemí, z iniciativy Ferdinanda Břetislava Mikovce, Josefa Mánese a Umělecké besedy se ji podařilo zachránit. V současné době ji využívá starokatolická církev a je místem pravidelných bohoslužeb.

Podle legendy stojí na místě rybníka, do kterého hodili ukřižovanou dívku. Ta proti vůli svých rodičů přijala křesťanství. Za jedné noční bouře se jako Boží znamení nad rybníkem vynořil a vztyčil kříž. Říká se, že se při opravě základů rotundy velký ztrouchnivělý kříž skutečně našel.

Další románská rotunda stojí na okraji Prahy v Přední Kopanině. Rotunda svaté Máří Magdaleny z první poloviny 12. století vznikla ze „zlaté“ opuky, těžené po staletí v místních lomech.