Při ražbě choceňského tunelu se v kameni objevilo ryzí železo. Dodnes je záhadou

Vyjet si vlakem mezi Ústím nad Orlicí a Chocní v Pardubickém kraji je samo o sobě zážitkem. Trať vinoucí se romantickým údolím Tiché Orlice skýtá překrásné pohledy za každého ročního období. Zpozornět byste ale měli krátce před vjezdem na nádraží v Chocni. Tam uprostřed skal stával ještě do poloviny minulého století tunel, který vzal za své při modernizaci tratě. Zůstala po něm vytesaná skála a železobetonová galerie, která drží opuku, aby se nezřítila na trať.

A nebýt slavné trati z Olomouce do Prahy otevřené v roce 1845, byla by Choceň městečkem bez většího významu. Dokonce tudy trať ani vést neměla, protože její stavitel Jan Perner se právě choceňské skále chtěl vyhnout a trať vést pohodlněji přes Vysoké Mýto. Traduje se ale, že to vysokomýtští radní odmítli, a tak se musel vydat složitější cestou, tedy prorazit do skály asi 250 metrů dlouhý choceňský tunel.

Choceňské nádraží z pohledem na někdejší tunel|foto: Radovan Soušek

Možná kdyby se vysokomýtští radní nebáli vést významnou železniční trať přes své město, dožil by se Jan Perner vysokého věku. Choceňský tunel se mu totiž stal osudným. 9. září 1845, pár měsíců po první slavné jízdě mezi Olomoucí a Prahou, si Jan Perner údajně při cestě vlakem prohlížel stavbu tunelu, sestoupil při tom na schůdky a při vjezdu do nádraží se těžce zranil o dřevěný sloup stojící u kolejiště. Zemřel hned druhý den. Bylo mu pouhých 30 let.

Železo z doby, kdy jeho výroba neexistovala

Nebýt tunelu, možná by se jeho stavitel skutečně dožil vysokého věku. Nebýt jeho, nebyla by tu ale také jedna velká záhada, kterou nedokáží rozluštit ani dnešní vědci. A že se o to pokoušeli jak v dobách jejího vzniku, tak v současnosti u nás i v zahraničí.

Průřez úlomku choceňského železa uložený v Národním muzeu v Praze|foto: archiv Národního muzea v Praze

Psal se rok 1844. Tehdy při ražbě tunelu uprostřed opukové skály, v hloubce asi 34 až 38 metrů pod jejím povrchem, narazili dělníci na podivné úlomky, které vypadaly jako železo. Stavitelé je tedy poskytli ke zkoumání odborníkům. A ti potvrdili, že jde skutečně o železo, a to železo neobvyklé ryzosti, které ovšem pochází z doby, kdy výroba železa ještě vůbec neexistovala.

A co víc. Jak zjistili vědci na konci minulého století, tzv. choceňské železo se dokonce vůbec nepodobá běžně vyráběnému železu. Ani ho podle odborníků není možné srovnávat s železnými meteority, což byla původně jedna z teorií, jak se doprostřed skal mohlo železo dostat.

A tak zůstává choceňské železo i nadále záhadou. A pokud byste je chtěli vidět, máte šanci v Národním muzeu v Praze, kde se dnes jeho úlomky nachází. Nebo si zajeďte do Chocně, třeba v úlomcích skály také nějaké objevíte.