Radnice v Jilemnici má na věži opakovací bicí hodiny. Za den odbijí 1020krát

Radnice s věží a hodinami k Jilemnici neodmyslitelně patří. A to i přes požáry, které město postihly. Třeba roku 1838 střecha radnice i s věžičkou a hodinami lehly popelem. Ale už roku 1842 se na radnici objevili nové bicí hodiny se dvěma ciferníky, které zhotovil jilemnický hodinářský mistr Josef Pochop.

Věžička byla tehdy uprostřed radniční střechy, ale roku 1851 se radnice rozšířila a malou věžičku nahradila velká 30 metrová věž, do které byl hodinový stroj přenesen. A přibyly ještě další dva ciferníky, aby bylo na hodiny vidět ze všech stran. Přestože už šlo o bicí hodiny, ještě nebyly opakovací.

Legendární opakovačky se z jilemnických hodin staly až v roce 1854. Postaral se o to tehdejší pokrokový purkmistr Dominik Jerie. Na protest proti oklešťování politických práv odstoupil z funkce, ale z lásky k městu pořídil opakovací stroj s velkým cimbálem.

Hodiny přežily i úder blesku do věže radnice roku 1877. „Opakovačkám“ ovšem nepřála válečná léta. Dva menší cimbály byly zrekvírovány a nahrazeny kolejnicemi, třetí se naštěstí nepodařilo sejmout. Nově odlité cimbály se na věž vrátily za první republiky. Současné skleněné ciferníky nahradily za okupace staré černé ciferníky se zlatým číselníkem a po válce se začalo používat vnitřní osvětlení hodin.

I bez pohledu na ciferník je poznat správný čas

Hodiny se musí každý den natáhnout. To znamená klikou zatočit na čtyřech válcích, každý z nich zvedá jedno závaží. Na první se natahuje hodinový stroj a na dalších třech jednotlivé bití věžních hodin. Jejich odbíjení je nejen krásné, ale i praktické. I bez pohledu na ciferník se dá určit správný čas.

Hodinový stroj|foto: Jaroslav Hoření

Malý cimbál oznamuje počet čtvrtí, a hned po něm se ozve střední cimbál s počtem hodin. A pokud je celá, počet hodin zopakuje mohutným zvukem ještě velký cimbál. Za den se tak ozve z radničních hodin 1 020 úderů a nejvíc jich je samozřejmě v poledne a o půlnoci. Čtyři údery na malý cimbál, dvanáct na střední a dvanáct na velký cimbál.

Dlouhých 33 let se o jilemnické věžní hodiny staral Jaroslav Dovala. Původem Slovák, který v roce 1968 narukoval na vojenskou základní službu do Hradce Králové. Na Slovensko se už následně nevrátil, v Čechách se oženil a v 80. letech si postavil domek v Jilemnici, kde město zrovna shánělo šikovného hodináře.

Nyní se o jilemnické „opakovačky“ stará třetím rokem Petr Fišera, který stejně jako jeho předchůdce chodí občas poslouchat hodiny a spláchnout prach a pot do vinárny Pod Věží. Zvuková kulisa „opakovaček“ se stala jedním ze symbolů Jilemnice.