Skanzen železné opony v Nových Hradech připomíná chmurnou minulost naší země

Skanzen vznikl proto, abychom si stále připomínali, jak to kdysi vchodilo pohraničí v období takzvané studené války, tedy v letech 1947 až 1989. „Drátěné zátarasy jsou nainstalovány přesně v místech, kde kdysi bývaly. Jsou originální, stejně jako branka, kterou se jimi prochází. Chybí tu jen osmimetrová strážní věž, kterou se zatím do skanzenu bohužel nepodařilo sehnat,“ vysvětluje jeho správce Jan Horelica.

Strážní věže, typické budky na vysokých nohách, bývaly umístěny na dohled od sebe. Ve dne hlídali pohraničníci z nich, v noci pak obcházeli kolem zátarasů. S pořádnými vlčáky, samozřejmě.

Zhruba do roku 1965 byla státní hranice střežena opravdu tvrdě. Mimo jiné i takzvanou elektrickou stěnou, v níž bývalo životu nebezpečných 3 až 6 000 Voltů. V roce 1965 se vysoké napětí z plotu odstranilo. Zůstala jenom takzvaná signální stěna, která upozorňovala, ale nezabíjela. Oba dva typy ochrany státní hranice jsou k vidění i ve skanzenu v Nových Hradech.

Skanzen je na hraničním přechodu otevřen teprve třetím rokem. A lidé do něj chodí. Třeba ti, kteří kdysi coby vojáci základní služby byli rozkazem povoláni právě k ochraně státní hranice. Jak ale říká správce skanzenu Jan Horelica, chodí sem i nevojáci, ženy, mladí lidé, zkrátka ti, co je zajímá novodobá historie. Dozvědět se o ní něco víc, mohou i ve vnitřní části expozice, kde je k vidění například výstroj a výzbroj pohraničníků nebo pomůcky jejich denní potřeby.