Skřeti i lidé bez trupu. Kostel v Jindřichově Hradci má bizarní uměleckou výzdobu

1. červen 2017
Česko – země neznámá

Jedna zvláštnost za druhou. Tak by se dal popsat kostel svatého Jana Křtitele v jihočeském Jindřichově Hradci, nebo přesněji řečeno jeho umělecká výzdoba. Stěny totiž zdobí jak velice zajímavý rodokmen, tak geometrické obrazce i zvláštní postavy. Něco na způsob bazilišků nebo lidských zrůd.

Nezvyklou malbu mohou návštěvníci vidět i v křížové chodbě přilehlého kláštera. „Je to strom života a zároveň rodokmen Ježíše Krista,“ popisuje historik umění jindřichohradeckého muzea Jakub Valášek. Oproti prvnímu dojmu malby na zdi, z něhož máte pocit, že se jedná o fresku, malovanou na mokrou, právě nahozenou zeď, tomu tak není. „Je to nástěnná malba malovaná na suchou zeď,“ vysvětluje historik.

Výzdoba kostela pochází ze 14. století. A je místy skutečně bizarní. Na jedné stěně je například vyobrazena nahá žena, která působí dojmem, že má ňadra na zádech, dále je tu skřet se zkroucenýma nohama, tvorové se zvláštními hlavami, lidé bez trupu a další podobné výjevy.

Odpověď na vznik skřetů a podivných tvorů příliš jednoduchá není. Trochu připomínají zvláštní malby z tajuplné kaple na hradě Houska. Někteří lidé spojují tyto zohavené tvory s peklem, jiní s mimozemšťany a další je vysvětlují spojením kostela a kláštera s templáři.

Podle kunsthistorika Jakuba Valáška je ale pravděpodobnější vysvětlení, že se jedná o výjevy ze středověkých bestiářů, tedy knih a obrazů ukazujících zlo jako takové. Přítomnost těchto maleb má varovat věřící před špatným životem a upozornit na možnost božího trestu.

Nástěnné malby a fresky v kostele svatého Jana Křtitele jindřichohradeckého klášterního komplexu

Další zajímavostí jindřichohradeckého klášterního komplexu je kaple plná oltářů. Vévodí jim tmavý oltář s pohnutou historií.

„Toto je stálá expozice našeho muzea věnovaná baroknímu umění, které vzniklo tady v Jindřichově Hradci. Oltář svatého Ignáce z Loyoly vznikl na základě objednávky českého královského místodržícího Viléma Slavaty. Toho, který byl při druhé pražské defenestraci v roce 1618 vyhozen z oken Pražského hradu,“ dodává Jakub Valášek. Slavata, jemuž hradecké panství tehdy patřilo, si oltář objednal poté, co přežil pád do Jeleního příkopu, jako výraz poděkování Bohu.

Spustit audio