Údolí řeky Rokytné lemují skály s bohatou minulostí. Snad ke každé se váže pověst

Přírodní park zaujímá necelé tři hektary - Foto: Dáša Kubíková

Přírodní park zaujímá necelé tři hektaryFoto: Dáša Kubíková

Přírodní park Rokytná vznikl na konci 70. let minulého století. Už tehdy bylo jasné, že nedotčený kout zasluhuje ochranu. Je dlouhý 35 kilometrů a zasahuje až do jihomoravských Tavíkovic. Po celé délce se střídají hluboká údolí lemovaná skalami s loukami a břehovými porosty. Přírodní park zaujímá necelé tři hektary.

Řeku v minulosti využívali hospodáři na pohánění mlýnů. Stavby se na okraji Rokytné dodnes zachovaly. Celkově je na 40 kilometrech řeky 24 mlýnů, i když většina z nich se dnes nachází v rozvalinách a ruinách nebo jsou přestavěny jako rekreační objekty. Nejstarším mlýnem je Královec, o kterém je první zmínka z roku 1403 a nachází se ještě před obcí Příštpo cestou k začátku přírodního parku. 

Pověst o justýnce 

Na cestu do údolí Rokytné se nejlépe vydejte z Jaroměřic nad Rokytnou do obce Příštpo, kde se vchází do údolí po žluté turistické značce. „Hned jak vejdete do údolí, narazíte na skálu Justýnku,“ popisuje místní rodák a znalec všech pověstí z údolí Rokytné Pavel Chlubna. K Justýnce se váže pověst z třicetileté války – dívka tohoto jména zde zahynula v době, kdy oblast obléhala švédská vojska. Švédští vojáci se vydali rabovat okolí a jeden z nich objevil Justýnku. Dívka se před ním dala na útěk, až doběhla ke skále, ze které se nešťastně zřítila. Její pronásledovatel na koni skončil stejně tragicky.  

Další výrazné místo jsou Březinovy skály, na nichž sedával básník Otokar Březina, aby přemítal nad svou poezií. Naproti skalám najdeme velké území celé porostlé zejména na jaře rozmanitými květy. „Rostou tady sněženky, petrklíče, podléšky, na co si vzpomenete, všecko v tomto údolí uvidíte. Ze zvěře tu žijí vydry a chránění bobři, jsou vidět i další lovci ryb – skorci a ledňáčci,“ říká Pavel Chlubna. 

Vybrat si můžete ze dvou cest 

Údolí řeky Rokytné - Foto: Dáša Kubíková

Údolí řeky RokytnéFoto: Dáša Kubíková

Cestou dolů údolím u Pulkovského mlýna narazíte na rozcestník, kde žlutá turistická značka přechází na druhý břeh a dále řeku míjí, protože cesta vede do nedalekých Biskupic. Pokud si vybereme značku, do obce Biskupice vystoupáme kratší cestou lesem a můžeme si zde prohlédnout barokní faru z 18. století a gotický kostel. 

Pokud ale chceme na vlastní nebezpečí pokračovat podél řeky, dojdeme do obce Pulkov. Cestou míjíme Pulkovské skály, žulové balvany ve svahu i vysoké skalní útvary porostlé mechem, které údolí řeky lemují. Skály patří k Jevišovické pahorkatině. Podle Pavla Chlubny je to nejkrásnější úsek údolí, který je škoda minout. Řeka se u Pulkovského mlýna také dvojí, koryto samotné je náhle slabší, protože větší část vody se odvádí náhonem do mlýna. O kousek dál se oba toky opět spojují. 

K mnoha místům má Pavel Chlubna historky vztahující se ke skutečným historickým událostem nebo spousty dalších pověstí. Ve skále ukazuje na útvar jménem čertovo sedátko: „Když se na ně posadíte a třikrát přivoláte čerta, musí to být samozřejmě o půlnoci, tak vám splní přání. A tady nahoře té skále se říká Žabák. Prý bude nejhůř, až se žabák napije z řeky,“ vypráví. Sám pamatuje povodeň z roku 2002, kdy byla louka v údolí u Pulkova zaplavená a řeka byla široká jako Dunaj. Letos jsou na Třebíčsku problémy s vodou úplně opačného rázu, v řece teče zhruba desetina průměrného průtoku vody a snížila se i populace ryb. 

Pořad: Česko - země neznámá  |  Stanice: Rádio vašeho kraje
Čas vysílání: pondělí-pátek 13:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Vyberte si svůj region

 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace