Uměle vybudovaný vodní kanál z Morávky do Lučiny dokonale zapadl do krajiny

30. říjen 2017
Česko – země neznámá

Slovo kanál nevzbuzuje zrovna libé pocity. A aby si jej člověk ještě navíc spojil s požitkem koupání, to už vůbec ne. Jenže lidé, kteří žijí v blízkosti uměle vybudovaného přivaděče vody z řeky Morávky do Lučiny a dále do Žermanické přehrady na Frýdecko-Místecku, ho vnímají úplně jinak. Jako letní pohodu u vody.

Když se na počátku 50. let 20. století začal kanál budovat, lidé určitě nebyli nadšeni. Pusté celobetonové koryto v délce přibližně 7,5 kilometru, přerušované 20 spádovými stupni, působilo v krajině jistě nemístně. Postupem času ale příroda vykonala své.

Na krajích betonových břehů se uchytily stromy a keře a postupně olemovaly celý tok. Dnes kanál z ptačí perspektivy vypadá jako divoká řeka. A to díky tomu, že projektanti zachovali jakési přirozené vlnění, které zapadá do krajiny.

Při budování Žermanické přehrady vyvstala otázka, zda bude stačit zásobování vodou z řeky Lučiny. Už v začátcích projektu bylo jasné, že vodnost je pro nové vodní dílo nedostatečná. A to bylo důvodem vzniku betonového přivaděče.

Ve Vyšních Lhotách proto vznikl rozdělovací objekt, který z Morávky odčerpával část vody a odváděl ji přivaděčem do řeky Lučiny. Oba vodní toky, jak ten přirozený, tak umělý, se pak setkaly ve Vojkovicích, ještě před samotným ústím do přehrady.

Rozdělovací objekt za povodní

Přivaděč navíc cestou sbírá i vodu ze dvou potoků. Zejména v době sucha je ale vrchní část ve Vyšních Lhotách úplně vyschlá, protože se velice přísně hlídá množství vody, které se může z Morávky odčerpat, aby neutrpěli místní živočichové a rostliny. Naopak v době povodní je přivaděč cennou ochranou před záplavami. Může totiž z řeky převést až 40 kubíků vody za vteřinu. Normální průtok je pro srovnání 15 kubíků za vteřinu.

Spustit audio