V bývalém hostinci v Bříšťanech sídlí ráj motorek. Stojí v něm i Vitvarova Jawa

Miroslav Horák v muzeu navíc představuje motory, staré plechovky od motorových olejů, přilby, jezdecké trofeje a další předměty, které s motocyklovým sportem souvisí. Je to zkrátka místo, kde pookřeje srdce fanoušků motocyklových veteránů i současných strojů.

„Základ soukromé sbírky od začátku tvořila Jawa 350 OHV po mém dědovi Františku Horákovi, na které jezdil i můj otec Miroslav a teď ji mám já,“ říká nadšenec a motorkářský fanda Miroslav Horák a je právem pyšný na stroj, který pochází přímo od motocyklové legendy, motocyklového a automobilového závodníka Antonína Vitvara.

Další unikát v muzeu představuje Jawa 500 OHC typ 02. Sběratel si také cenní Benelli 500 Quatro z Milána, ke kterému ale chybí přesná dokumentace, a tak rok výroby pouze odhaduje na 1975 nebo 1976. Návštěvníky, kteří motorkám rozumějí, jistě zaujme i italský malosériový kousek Moto Guzzi 400 GTS s čtyřválcovým motorem Benelli. Ve sbírce jsou zastoupené i stroje ČZ, Honda, DKW, Simson, Kreidler, Manet, MZ a Kawasaki.

„Kromě opravdu starých veteránů z třicátých let minulého století jsem se zaměřil na klasické motocykly ze sedmdesátých let. Momentálně mám v muzeu na osmdesát strojů,“ říká majitel, který sbírku v bříšťanském muzeu každoročně doplňuje a obměňuje i zapůjčenými motocykly od kamarádů.

Muzeum představuje i umění našich předků

Miroslav Horák si zakládá na tom, že vystavené motocykly jsou nejen plně funkční, ale také v původním stavu. „Nikdy jsme s těmi, kdo mi pomáhají, a patří sem hlavně táta a moje rodina, nepreferovali renovované stroje. A kolegové ze zahraničí mi dávají za pravdu a říkají, že v muzeu mají být původní stroje,“ vysvětluje sběratel.

Pohled do bývalého tanečního a divadelního sálu v Bříšťanech|foto: Vladislava Wildová

Technickou zajímavostí a raritou zároveň je tříkolka, která trochu připomíná podomáckou výrobu. Ve skutečnosti jde o Orthopedii, profesionálně vyrobené tříkolové vozítko pro invalidy. Řídi se pouze ručně a dochovalo se ho jen několik kusů.

Muzejní přehlídku doplnil Miroslav Horák lehčími a menšími kusy, jakými byly dopravní prostředky československé výroby přístupné nejširším vrstvám zájemců: Jawa 50, typ 550 Pionýr (pařez), Stadion nebo.dvoupístový Manet nebo motokolo Babeta. Sběratel upozorňuje na skupinu skútrů, mezi kterými se nachází ikona československých silnic: plechové dvoukolové „prase“ – ČZ 175, které se dnes opět vyrábí v retro stylu, ale na elektrický pohon.

K muzejním exponátům patří jezdecké trofeje, poháry a věnce. „Většinu z nich mám po svém kamarádovi, skalním motoristovi Vlastovi Majerovi z Jaroměře, poměrně známém závodníkovi, který jezdil vrchy, sprinty a byl proslulý i tím, že už za socialismu dokázal sehnat komponenty a postavit spoustu motorek, na kterých doteď kluci jezdí. Díky němu jsem se dostal k závodění a pak ke sběratelství,“ vzpomíná pan Miroslav na kamaráda, který už je v motorkářském nebi.

Snažení fanouška, který každoročně připravuje v Bříšťanech setkání veteránů, s pochopením podporuje jak vedení obce, tak i bříšťanští obyvatelé. Vstupné do Motoveterán Muzea je dobrovolné, otevírací doba nepravidelná, ale o víkendech bývá otevřeno celý den, ve všední dny většinou od 16 hodin, ale je dobré si prohlídku předem telefonicky domluvit.

Bývalý bříšťanský hostinec ukrývá na 80 motocyklů|foto: Vladislava Wildová

Muzeum leží asi dva kilometry od státní silnice na Jičín a na Hradec Králové. Budovu bývalého hostince nepřehlédnete, fasáda má starorůžovou barvu. V bezprostředním okolí můžete navštívit milovický kemp s koupalištěm, odkud se příjemnou procházkou dostanete do Bříšťan.