V centru Krnova stojí měšťanské domy s mázhausy. Připomínají právo vařit pivo

Měšťané bývali nejbohatšími krnovskými občany, jejichž domy se soustředily v samém centru města. Jejich typickým byly takzvané mázhausy. Jednalo se o rozměrnou místnost zaujímající celou přední část přízemí domu, kde se čepovalo pivo a případně provozoval i obchod nebo řemeslná činnost.

Mázhausy vznikaly už od 13. století jako důsledek vydělení a přesunu obytné složky měšťanského domu do jeho prvního patra. Tak došlo k rozdělení základních funkcí domu. Veřejná, obchodní či řemeslná činnost zůstala v přízemí, protože byla těsně provázána jak s funkcemi sklepa a dvora, tak s prostorem ulice. Nevytápěný mázhaus byl téměř vždy zaklenutý, často s použitím asymetricky umístěného středního sloupu. Od ulice či podloubí jej dělila plná zeď prolomená vstupem a okny.

V domech právovárečných měšťanů bydleli sládci. Pivo se vařilo jen v určité dny v týdnu a prodávalo se přímo v domech. S právem výčepu piva užívali právováreční měšťané i právo šenkovat víno. Konkrétně v Krnově se udělování tohoto práva datuje do druhé poloviny 13. století. Dům, kde se pivo a víno prodávalo, byl označen měšťanským řetězem připevněným na dveře vedoucí do mázhausu. S právem šenkovat víno se zase pojila možnost provozovat hudbu, což měl na starosti městský pištec se svými hudebníky.

V časech, kdy v Krnově přibývalo stížností na kvalitu piva ze strany krnovských občanů, se majitelé šenků snažili vzbudit zájem svých hostů o konzumaci piva i jinými atrakcemi. Na přelomu 18. a 19. století přesto nevalné pivo odlákalo návštěvníky šenků do nově postavených lázní u řeky Opavy. Říkalo se jim Benátky a vznikly díky pramenu železité minerální vody, která zde vyvěrala.

V centru Krnova stojí měšťanské domy s mázhausy|foto: Naďa Čvančarová

Silná konkurence dovedla šenkýře až k tomu, že jednou přes noc minerální pramen definitivně zasypali. Poté nakonec právováreční měšťané a sládci spojili síly a nechali v Krnově ve 20. letech 19. století vybudovat nový pivovar. I když pivo se v něm už nevaří, stojí dodnes a spolu s právovárečnými domy připomíná historii zlatavého moku v Krnově.