V Pasece u Šternberku bývalo plicní sanatorium. Nabízelo ovzduší jako ve Švýcarsku

13. březen 2018
Česko – země neznámá

Je smutné, že za vznikem tak půvabného místa, jakým je někdejší plicní sanatorium v Pasece u moravského Šternberku, stála vážná a často smrtelná nemoc tuberkulóza. Právě kvůli ní začaly úřady už v roce 1902 plánovat výstavbu zemských léčeben.

Definitivní rozhodnutí o stavbě zemských ústavů na Moravě padlo v roce 1908, kdy se začala hledat vhodná místa na výstavbu. Nešlo o nic jednoduchého, výběr trval celých pět let. Bylo potřeba skloubit příjemné klima, vhodné prostředí, dostupnost a zároveň možnost výstavby. Na výběru spolupracovali i odborníci ze švýcarských lázeňských míst, která v té době patřila v léčbě tuberkulózy k nejúspěšnějším.

Nakonec prošla dvě místa – svah Nízkého Jeseníku nad vesnicí Paseka, kde měla být postavena léčebna pro muže a děti, a obec Jevíčko, kde měl vzniknout ústav pro léčení žen.

Stavba sanatoria v Pasece začala v roce 1913, nicméně válečné události v roce 1914 stavbu na čas přerušily. Protože se ale ukázalo, že válka bude delší, než se čekalo, a že i mezi vojáky je řada těch, kteří trpí zákeřnými souchotinami, rozhodla Vídeň, že se musí léčebna dostavět. A to s tím, že část ústavu bude sloužit k léčbě vojáků.

A tak se v únoru 1915 za význačné finanční pomoci soukromníků, podnikatele Alfréda Low-Beera a knížete Lichtenštejna stavba obnovila a 16. října téhož roku přijel do sanatoria první pacient. Podle dohody bylo v ústavu k dispozici 137 lůžek pro tuberkulózní vojíny. V červnu 1916 se dokončila přístavba Lichtenštejnského pavilonu pro tuberkulózní děti. Koncem první světové války ale ústav sloužil pouze pro léčbu vojenských pacientů.

Léčilo se klidem a výživnou stravou

Po válce přešla správa ústavu s kapacitou 182 lůžek do civilních rukou a začalo se s léčbou pacientů, u nichž mnohdy tuberkulóza propukla právě následkem válečných útrap. Předepisován byl klid na lůžku, zejména ve venkovním prostředí na krytých balkónech léčebny, lehká práce, izolace a také dobrá strava. Pro tyto účely měla léčebna vlastní hospodářství včetně zahradnictví i výkrmny a porážky vepřů. Některým pacientům se chirurgicky odstraňovala žebra a docházelo k resekcím plic. Zlepšení výsledků přinesla ovšem až antimikrobiální léčiva podávaná pacientům po druhé světové válce.

Na místě dřevěného pavilonu později vyrostla tato moderní stavba

Na jejím počátku byla léčebna evakuována a dočasně přemístěna do Olomouce.
Jak tuberkulózních pacientů ubývalo, začala se zde postupně léčit další plicní onemocnění. V 80. letech byla část areálu proměněna na léčebnu dlouhodobě nemocných. Dnes zde kromě plicní léčebny působí i doléčovací ústav a také rehabilitační pracoviště sloužící zejména pacientům po operacích pohybového aparátu.

Celý areál sanatoria sídlí ve velmi malebném prostředí v nadmořské výšce 365 metrů. Budovy jsou vystavěny tak, aby je obklopoval les, a jediný otevřený směr je na jihovýchod. Kromě samotných budov sanatoria vznikla v lese nad léčebnou i dřevěná kaple Povýšení sv. Kříže, dokončená v roce 1913. Spolu s ní vyrostl u léčebny dřevěný pavilon, který později nahradila zděná stavba.

Pod léčebnou se nachází rozsáhlý krajinářský park, kde rostou pozoruhodné druhy dřevin. Park i kaple jsou veřejně přístupné kdykoliv pro kohokoliv, slouží k procházkám a k rekreaci. Kromě toho zde najdete dvě významné sochy z dílny českého sochaře a medailéra Julia Pelikána, které mají představovat nemocného a zdravého pacienta.

Socha Julia Pelikána Zdravý

Kousek od sanatoria v Pasece se nachází také pozoruhodné arboretum jménem Makču Pikču, které nabízí procházku po areálu plném zejména sukulentních a suchomilných rostlin.

autor: kbz
Spustit audio