Ve valašských roubenkách nebyl jednoduchý život. Na výstavě ve Vsetíně zjistíte proč

„Valašské stavby, i když vypadají romanticky, nabízely život poměrně složitý. Většina měla pouze jednu obytnou místnost, která zároveň sloužila jako kuchyň a v zimě jako dílna. Mívali tam většinou jeden stůl a lavice. Byla tam jedna postel, ve které spával hospodář se svojí manželkou. Děti spávaly po lavicích, na peci, nebo na zemi na chvojí. Často měl hospodář v chalupě i svoje rodiče, takže v té místnosti bydlelo třeba i deset lidí. Navíc v zimě si tam brávali i mladá zvířata, aby je drželi v teple,“ říká kurátor výstavy Pavel Mašláň.

Výstava představuje tradiční způsob bydlení na Valašsku v minulých staletích. Prezentovány jsou přírodní materiály používané ke stavbě, stavební techniky, ale i obyčeje spojené s bydlením a také rozmístění usedlostí v krajině.

Kromě fotografií a modelů roubených chalup uvidíte také staré nástroje na opracování dřeva či dochované části domů z muzejních sbírek. Děti si mohou samy vyzkoušet některé stavební postupy.

A jak se valašské dřevěnice proměňovaly v čase? „Určitou dobu si držely svoji podobu, protože vesnické prostředí bývalo hodně konzervativní. Časem se jejich obyvatelé snažili své domy omazávat hlínou a potom je natírat vápnem, aby vytvořili iluzi, že jsou to zděné domy. Protože dřevěné stavby se braly jako něco starého a zaostalého,“ vysvětluje Mašláň.

Lidé se během stavění roubenek snažili provádět i různé zvyky, které je měly ochránit před zlými silami a neštěstím. Když se například dělaly základy domu, pod kameny se ukrývaly mince, aby rodina měla hojnost. Na Karlovicku to byla dokonce žába, která měla za úkol, aby dům nevlhl a nezačal trouchnivět.

Muzeum regionu Valašsko|foto: Saskia Mišová

„Centrem v domě byl takzvaný Svatý kout, který se nacházel v rohu napříč od pece, kde býval pověšený krucifix a obrázky svatých, které měly chránit obyvatele domu,“ doplňuje Pavel Mašláň.