Ve Varnsdorfu procházela státní hranice rozhlednou Hrádek. Dnes už stojí v Česku

Říká se jí Hrádek a už na první pohled je jasné proč. Jako hrad totiž vypadá. „Kdysi tu fungovala velká výletní restaurace a byl tu i parádní taneční sál,“ říká starosta Varnsdorfu Stanislav Horáček. Na cestě vedoucí z města k Hrádku fungovalo restaurací hned několik. Pro jejich snadné zásobování byla dokonce postavena lanovka. To už je ale všechno dávno pryč. Dobu rozkvětu přetrhla válka.

A ani po ní se Hrádku nedařilo dvakrát dobře. Nejprve socialističtí pohraničníci a vzápětí smělé, leč nikdy nerealizované plány porevolučních podnikatelů přivedly Hrádek na hranici zkázy.

Nyní se Varnsdorfští pokoušejí vrátit tradičnímu výletnímu místu jeho původní lesk. Zatím uspěli jen z části. Funguje tu obřadní místnost a v provozu je i vyhlídková věž. Ta je krytá, takže vystoupat devadesát schodů na její vrchol se vyplatí, i když hodně fouká. Nahoře budete v teple a bezpečí.

„Varnsdorf ze tří stran obklopuje Německo, takže většina toho, co je odsud vidět patří našim sousedům,“ ukazuje starosta do tří světových stran. Informační tabule vám prozradí, co zrovna vidíte. Na horizontu zaujme německá vodárna nebo třeba liberecký Ještěd.

Varnsdorf ze tří stran obklopuje Německo|foto: Lenka Šobová

Státní hranice dnes kopíruje hranu Hrádku. Ještě v 70. letech to ale bylo jinak. Hranice tehdy procházela středem tanečního parketu. Dámské záchodky byly v Čechách, pánské v Německu. „Traduje se, že tehdejší varnsdorfský starosta to se svým německým protějškem vyřešil u piva. Podepsali dohodu a hranici o pár metrů posunuli,“ vypráví Růžička Horáček asi nejpozoruhodnější historku z historie Hrádku.

Dnes je tedy Hrádek kompletně český a od roku 2000 se pracuje na jeho záchraně. V roce 2003 dokonce Hrádek vyhrál cenu za nejlepší fasádu. A dodnes mu to dost sluší. Restauraci tu zatím nenajdete, ale výhled z opravené věže i tak stojí za to. Otevřeno je denně.