Věž kostela v Moravičanech skrývá jeden z největších zvonů na Šumpersku. Váží 1,5 tuny

Moravičanský kostel má sice gotické jádro, současná podoba je ale mladší. Kněžiště s paprskovitě zaklenutým polygonálním závěrem pochází zřejmě z konce 15. století. Nelze vyloučit, že stojí na základech starší stavby. V interiéru kostela se dochovala řada vzácných náhrobků, z nichž nejstarší jsou z roku 1567. Pozoruhodná je také krypta pod oltářem. Obsahuje množství kosterních pozůstatků patrně ze zrušeného hřbitova.

Po roce 1380 věnovali bratři Petr a Jan z Rožmberka moravičanské zboží se dvorem a kostelem litomyšlskému biskupovi, který je zase předal kartuziánům v Tržku u Litomyšle. Ti v roce 1397 přestěhovali konvent do Dolan u Olomouce a za husitských bouří do bezpečí olomouckých hradeb. Moravičany drželi do zrušení řádu v roce 1782 a pečovali nejen o bohatství produkované zdejším hospodářským dvorem, ale rovněž o duchovní rozvoj obce. Například zde již v roce 1679 existovala škola. Její budova je dodnes součástí kostelního areálu.

Věž kostela nese stále stopy gotického stavitelství. Úzká okna, která připomínají střílny ve vstupní části schodiště, mohou spolu s mohutnou zdí upomínat i na fortifikační funkci starého kostelního areálu.

Síťované závěsy proti netopýřím návštěvám

Věž samotná má výšku 36 metrů, které umožňují přehlédnout značnou část okolí. Po starém točitém schodišti se návštěvník dostane nejprve na kůr a odsud postupuje do dalšího patra k hodinovému stroji. Zajímavé je, že se všude objevují síťované závěsy. Slouží jako zábrana proti místním netopýrům. Jsou jich desítky a patří k chráněným živočichům. Jen občas neplánovaně spouštějí alarm.

Hodiny byly na věži od poslední přestavby. Dodnes na ně upomíná kamenné závaží původního hodinového stroje. Ten současný je už poměrně moderní a pochází z vyškovské továrny na věžní hodiny. Kromě pohonu ciferníku umí také odbíjet čtvrtě a celé hodiny.

O kus výše už leží zvonice, kde je kromě malého zvonu ještě místní unikát – největší zvon někdejšího šumperského okresu. Je zasvěcený patronu kostela sv. Jiří a byl ulit už v roce 1573. Váží 1,5 tuny a patří ke zvonům s tzv. těžkým žebrem. Na konci 17. století bohužel pukl, a tak byl na náklady zdejších farníků znovu přelit v Brně.

Současný hodinový stroj pochází z Vyškova|foto: Miroslav Kobza

Za druhé světové války byl dokonce z věže sňat a měl se přetavit na zbraně. Naštěstí k tomu nedošlo a zvon se s velkou slávou do věže vrátil. Od té doby se na něj vyzvání ručně vždy v neděli a o velkých církevních svátcích.

Kromě dvou zvonů v hlavní věži má kostel ještě jeden malý, který se používá při liturgii a ovládá se ze sakristie zdejšího chrámu. Nachází se v sanktusníku, malé věžičce vystupující ze střechy lodi kostela.

Zvony si můžete prohlédnout například během noci kostelů nebo na požádání se zdejším zvoníkem v neděli, když se chystá zvonit.