Věž kostela ve Zlatých Horách pravděpodobně kdysi chránila město před lapky

Zlatohorský kostel je monumentální stavba s dvouvěžovým průčelím postaveným ve stylu slezského baroka. Tuto podobu dostal ale až po přestavbě. K té došlo kvůli požáru, který kostel zásadním způsobem poničil 17. července roku 1699. Předtím měl kostel podobu gotickou, která postupně vznikala od postavení chrámu ve 13. století přes jeho další úpravy až do zmíněného požáru.

Kromě dvou věží v průčelí kostela se na jeho presbytární straně nachází ještě jedna věž, která se od těch na západě liší výškou, podobou i stářím. Přesné datum jejího postavení nikdo nezná, nicméně je zcela určitě starší než přestavba kostela a její vizáž podporuje hypotézu, že byla součástí obranného systému celého města. To totiž dostalo v 15. století povolení ke stavbě hradeb. Bohatství dolů i řemesel ve městě stojícím v neklidném Slezsku do té doby chránil nedaleký hrad Edelštejn. Po jeho zániku neměli měšťané žádný obranný bod. Proto vyrostla hradba, která chránila centrum dnešního města.

Funkci obranné věže dokládají stavební prvky

Zbytky hradeb i příkopu se dochovaly severně od kostela poblíž současného hřbitova. Hřbitov se zřídil na terénní vlně, která se zvedá těsně za kostelem a převyšovala i hradby. A právě v tom vidí místní historikové důvod stavby věže, která stojí přímo naproti tomuto vyvýšenému bodu. Obrana hradeb, na které se dá útočit seshora, by byla velmi složitá. Věž se svými střílnami tedy vyrovnávala tuto výškovou převahu a umožňovala účinnou obranu města.

Současný barokní interiér kostela|foto: Miroslav Kobza

Hypotézu kromě již zmíněných střílen potvrzují i další stavební prvky. Například kaple sv. Valenýna, která patří k nejstarším částem kostela a stojí těsně vedle věže, je opatřena mohutnými okovanými vrátky s patrnými stopami po dobývání beranidlem.

Také samotná věž má coby součást kostela velmi netypický tvar. Kromě úzkých oken uzpůsobených pro střídavou střelbu dvou zbrojnošů je pozoruhodné i unikátní schodiště vestavené přímo do zdi zvonového patra, které vystupuje někam nad současnou zvonovou stolici. I ta je nezvykle mohutná a podle místních možná nesla tíhu plošiny, která kdysi věž uzavírala a na níž stáli její obránci.

Potvrzení těchto domněnek je oříškem i pro historiky, neboť o věži chybí jakékoliv písemné dokumenty. Jediným vodítkem může být vyobrazení kostela, na němž je věž zakreslena jako samostatně stojící stavba.

Prozatím je někdejší obranná věž přístupná pouze sporadicky. Existuje však záměr ji po opravě zpřístupnit turistům. Kromě unikátních stavebních prvků totiž nabízí i pozoruhodný pohled na zdejší zvony a také výhled na město i do dalekého kraje.