Vrch Žďár na Rokycansku byl osídlen už v době bronzové. Dnes nabízí krásný výhled

31. srpen 2017
Česko – země neznámá

Vrch Žďár na Rokycansku nelze přehlédnout. Pozornost lidí přitahoval odpradávna a svého času se tvrdilo, že na něm měli hradiště Keltové. Podle dochovaných valů ale k prvnímu osídlení došlo už v době bronzové, zatímco průkazné stopy Keltů chybí. Na vrchol se každopádně vyplatí jít nejen z historických důvodů.

O Žďáru odpradávna kolují legendy a pověsti. Nejoblíbenější vypráví, že je na něm ukrytý ohromný poklad. Někde pod velikým balvanem na samém vrcholu jsou prý drahokamy a zlato, ke kterým se vstup otevírá jen na Velký pátek. Má to ale háček. Bohatství údajně střeží zlý ohnivý pes. A vy pro poklad musíte přijít sami. Není divu, že ho zatím ještě nikdo ze Žďáru neodnesl.

Traduje se, že na vrcholu měli kdysi svoje hradiště Keltové, což se dočtete i na vrcholové ceduli Klubu českých turistů. Podle současných archeologických poznatků jsou ale dochované valy v úpatí hory mnohem staršího data. Pocházejí už z doby bronzové. Stopy Keltů se dosud nepodařilo na Žďáru prokázat.

Žďár vždycky přitahoval pozornost milovníků přírody i geologů. Není divu. Z východní strany má ostře kolmou stěnu, která dokládá hned několik geologických pochodů. Hora je sopečného původu a za dlouhé miliony let ji formovala i větrná a vodní eroze. Dnes tu najdeme horniny jako buližník, slepenec, břidlici a další.

Tajemnou horu je třeba chránit

Přírodní rezervací byl vrch Žďár vyhlášen už v roce 1953. Hlavním důvodem ochrany je zachovalé společenství lesa rostoucího na skaliskách. Vrchol se nachází ve výšce 629 metrů nad mořem. Hora výrazně převyšuje okolní terén, přibližně o 300 metrů. Vystoupat se na ni musí pěkně po svých. Vede sem žlutá a červená turistická trasa.

Na skalách

Za trochu námahy se ale nahoře dočkáte příjemné odměny - překrásného výhledu do krajiny. Spatříte mimo jiné obec Osek. Je zajímavé, že právě tak se v minulosti možná Žďár jmenoval. Východní kolmá stěna je totiž jakoby oseknutá.

A co znamená Žďár? Jedna z teorií říká, že tu kdysi dávno stávaly milíře pro výrobu dřevěného uhlí. Pro milíře bylo potřeba mít takzvané vhodné žďářiště neboli ohniště pro přípravu dřeva.

autor: Pavel Halla
Spustit audio