Vyhlídka Poustevníkův kámen otevírá pohled na baziliku v Hejnicích i vrcholky Jizerských hor

15. listopad 2021

V srdci Jizerských hor se už od 13. století nachází obec Hejnice a už od té doby se tam dějí zázraky. Alespoň podle pověsti, která je spjatá s místním Chrámem Navštívení Panny Marie. Ten jsme už s naším pořadem navštívili ale i tak máme v Hejnicích kam vyrazit. Naším cílem bude vyhlídka Poustevníkův kámen, jejíž obnova je také malým zázrakem, za který vděčíme Lesům ČR.

Poustevníkův kámen se nachází na vrcholu Na Chatkách. V době vzniku skalní vyhlídky, což bylo počátkem druhé poloviny 19. století, se vrch nazýval Niederbauersberg (Kopec dolního sedláka). Název Na Chatkách se zrodil zřejmě podle výletního kiosku s občerstvením. A existuje také pojmenování Na Hrátkách podle nedalekého lesního divadla, které vzniklo už v roce 1914. Místní vrcholu říkají také Triangl podle měřičského bodu, který zde stával.

Konec 19. století byl i v Jizerských horách dobou počátků turistiky a vzniku a údržby výletních míst. Vyhlídka nabízela skvostný pohled na městečko Hejnice s nádhernou bazilikou a také na jizerskohorské vrcholy – Smrk, Paličník, Smědavskou horu, Polední kameny, Frýdlantské cimbuří, Ořešník, Krásnou Máří, Ptačí kupy nebo Sviňské čelo.

Na vrcholu bývala poustevna

O původu vyhlídky se moc přesných údajů nedochovalo. Už ve starých katastrálních mapách je na místě vyhlídky zakreslen kříž. Kdy byl vztyčen první, to už se dnes neví. K obnově kříže došlo v roce 1863 a někdy kolem tohoto roku se tu usídlil Paul Stelzig z Ludvíkova pod Smrkem.

„Asi ho už nebavil tehdejší svět, nebo možná nebyl příliš zručným řemeslníkem, a tak si tu postavil poustevnu. Netrvalo dlouho a začala za ním docházet děvčata z údolí, což nezůstalo bez povšimnutí zdejších mužů. A tak byl odsud zakrátko jednoduše vyhnán,“ přibližuje příběh poustevníka ředitel Mezinárodního centra duchovní obnovy v Hejnicích Jan Heinzl.

Pohled z vyhlídky na Hejnický chrám a klášter

Podle pověsti žil na vrchu poustevník i v dávných dobách. Jednou prý na dveře poustevny za chladné jizerskohorské noci zaklepal promrzlý lesní dělník. Starý poustevník se ho vlídně ujal a než dřevaře pohostil polévkou, ten si foukal do rukou teplý dech, aby se zahřál. To poustevníka udivilo. A když dřevorubec dostal příliš horkou polévku, snažil se jí dechem pro změnu ochladit. Tu se kmet rozčílil a začal křičet, že kdo z jedněch úst fouká horko i chlad, musí být sám ďábel.

Spustit audio