Z významné sklářské osady zbyla jen Liščí bouda. Stojí v lesích Jizerských hor

Většinu turistů čeká při cestě na Kristiánov pěti kilometrový výlet z Bedřichova. Cíl ale rozhodně stojí za to. A to přesto, že se ze sklářské osady dochovalo jen jedno roubené stavení.

Prostor pro novou osadu byl vymýcen na podzim roku 1774. Počátkem následujícího roku se začalo se stavbou. Všechny práce financoval huťmistr Johann Leopold Riedel. Formální smlouva mezi podnikatelem a majitelem panství byla uzavřena 1. června 1775. Na pozemku o výměře takřka 1,5 kilometru čtverečního byla povolena stavba sklárny, příbytku huťmistra, mlýna, pily a dvou domků pro skláře. Později přibyly ještě dva sklářské domky, škola a hřbitov. V dobách prosperity osadu obývalo kolem padesáti lidí, většinou sklářů.

Pec kristiánovské sklárny se poprvé roztopila na Tři krále 1776, první sklo bylo utaveno 17. ledna. Huť měla zákazníky z celých severních Čech. Zpočátku zhotovovala užitkové sklo, od konce 18. století se začala věnovat zejména výrobě skleněných bižuterních polotovarů od tyčí přes tyčinky až po trubičky. Po roce 1800 sklárna díky nepříznivé obchodní situaci a silné konkurenci pouze přežívala.

Krizi ale díky bižuterní konjunktuře překonala a od konce třicátých let opět prosperovala. Postupně se začala měnit i její podoba, což vyvrcholilo mezi lety 1853 a 1865, kdy prošla celkovou modernizací a rozšířením. V roce 1874 bylo přímé topení dřevem nahrazeno dřevoplynem, přesto sklárna vzhledem ke své poloze začala ztrácet na významu. Po roce 1881 pracovala už jen velmi omezeně. Proto když 7. srpna 1887 lehla popelem, nebyla už znovu obnovena.

Model sklárny|foto: Jaroslav Hoření

Liščí bouda byla i hospodou

Z bývalé prosperující osady toho mnoho nezbylo. Panský dům, ve kterém v dobách sklárny bydlel huťmistr a jeho rodina, obsadila v létě 1938 armáda a 4. října do základů vyhořel. Další stavení se postupem času změnila v rozvaliny. Jejich základy je možné vidět při procházce po takzvaném malém naučném okruhu.

Ze všech stavení se dochovala jenom Liščí bouda. Domek pro skláře byl pojmenován snad podle rodiny skláře Fuchse. Vznikl společně se sklárnou, ale první Fuchs zde jistě bydlel až na počátku 19. století. Nakonec se z něj stala hutní hospoda, kterou po požáru nahradila vyhledávaná výletní restaurace. Není divu, Kristiánov byl turistům vřele doporučován již od druhé poloviny 19. století a sklářská osada patřila společně s Novou Loukou a Smědavou k nejnavštěvovanějším místům Jizerských hor.

Po druhé světové válce začal domek chátrat. V roce 1963 získalo Liščí boudu jablonecké Muzeum skla a bižuterie a brzy ji znovu otevřelo pro veřejnost. Po řadě dílčích úprav proběhla roku 2016 generální stavební rekonstrukce. Mimo jiné došlo k výměně poškozených trámů roubeného stavení a především střešní krytiny, kdy zcela jistě nepůvodní bonský šindel nahradil tradiční štípaný šindel ze smrkového dřeva.

Ukázky výroby sklářské huti Kristiánov|foto: Jaroslav Hoření

Novou podobu získala i vnitřní expozice. Návštěvníci se v ní seznámí s typickými výrobky zdejší sklárny a uvidí trojrozměrný model osady v dobách její největší slávy. A na doprovodných panelech najdou návštěvníci podrobnosti o jednotlivých, dnes již zaniklých stavbách. Vše osvěží vyprávění místního průvodce a také nabídka občerstvení.