Za stavbu husitské kaple v Hosticích zakázal stát knězi vykonávat duchovní službu

Hostice na Šumpersku mají velmi pestrou minulost, co se týče náboženského směřování. Před Třicetiletou válkou místní obyvatelé vyznávali protestantskou víru, po roce 1621 prošel celý kraj přísnou rekatolizací.

Po roce 1918 se část zdejších obyvatel přidala k nově vznikající Československé církvi. Náboženská shromáždění zde probíhala už od roku 1924, samotný sbor vznikl oficiálně roku 1927.

V roce 1932 si místní věřící postavili sborový dům, kde bydlel farář. Současně se položil základní kámen kostela, který měl stát v sousedství domu. Jenže přišla hospodářská krize a také spory v radě starších, a tak se podařilo dokončit pouze sborový dům a kostel zůstal jen na papíře.

Místo kostela alespoň kaple

Novým impulsem byl pro zdejší sbor v 60. letech příchod faráře Emila Jana Havlíčka. Narodil se v Kroměříži, kde prožil dětství a studentská léta na gymnáziu. Další studium dokončil na Husitské teologické fakultě v Praze. I přes přísný protináboženský režim se věnoval duchovní činnosti v Československé církvi husitské. Byl mladý a aktivní a často komentoval dění ve státě. Snad i proto byl „uklizen“ na zapadlou vartu do Hostic. Emil Jan Havlíček se ale právě tady našel a nadšeně pokračoval v práci kazatele.

Interiér kaple je dle husitských zvyklostí strohý|foto: Miroslav Kobza

Kromě jiného si předsevzal, že v roce 1968 dostaví modlitební prostor pro zdejší sbor. Na kostel nebylo dost prostředků, a tak bylo rozhodnuto, že ke stávajícímu sborovému domu přistaví kapli. Za pomoci věřících a dobrovolníků se se stavbou začalo. Přišly však politické změny a stavba se stala trnem v oku. Přesto byla v roce 1970 kaple vysvěcena a dostala jméno Jana Milíče z Kroměříže, krajana Emila Havlíčka.

Pro něj ale představovala stavba kaple poslední kapku do poháru trpělivosti státních orgánů. Za její výstavbu a veřejnou kritiku událostí v roce 1968 přišel o státní souhlas s vykonáváním duchovní služby. Na jeho místo nastoupila jeho manželka a farář putoval k lopatě.

Z faráře spisovatelem

Pracoval jako betonář v Prefě v Postřelmově, později se díky přátelům z ekumeny dostal na šumperskou poštu. Prošel jí od píky, kdy začínal jako manipulační dělník a vypracoval se až do pozice vedoucího oddělení na okresní správě spojů. V této době přispíval do novin pod pseudonymy Antonín Vrána a Jan Hanák. Poté napsal a přeložil několik knih.

Autoři citátů patří mezi známé osobnosti|foto: Miroslav Kobza

Po roce 1989 působil v odborech pracovníků spojů až do odchodu do důchodu v roce 2006. Poté se vrátil ke své práci pro církev, kterou vykonával v Hosticích až do konce života. Vleklé zdravotní potíže ukončily život krátce po 71. narozeninách v roce 2012.

Kaple dodnes slouží místnímu církevnímu sboru. Na její výzdobě se podílely i významné osobnosti, například karlovarský malíř Josef Hakl, jehož kresby a citáty zdobí balkon kaple. Prostor je přístupný po zazvonění na sborový dům.