Zámek v Rudě nad Moravou má nového majitele. Chce z něj udělat kulturní centrum regionu

Rudský zámek stojí u hlavní cesty mířící údolím řeky Moravy směrem k jesenickým hřebenům už od počátku 17. století. Historie panského sídla je ale v těchto místech ještě starší. Už v roce 1397 byla Ruda nad Moravou udělena markrabětem v léno Petru z Kravař, což lze považovat za zárodek rudského panství. Do té doby byla totiž oblast Rudy součástí velkého zábřežského dominia rodu Šternberků.

V 16. století vznikla na místě dnešního zámku tvrz, chráněná soustavou vodních toků vyvádějících vodu z nedaleké Moravy. Jejím stavitelem mohl být Jan Třebovský z Boskovic, jenž se stal majitelem panství v roce 1569. V té době se Boskovicové snažili zvelebit místní železářství, které převzali. U Rudy byly tehdy v provozu tři hamry - Demlův, Prostřední a Dolní Mertův. Správa hutí, lesů, polností a dědin si vyžádala zřízení správcovské tvrze a její obsazení úřednictvem. V Rudě byl dokonce vrchnostenský hamerní úřad. Tvrz se později stala patrně součástí severozápadního křídla a nároží nového zámku, které má dodnes nepravidelný lichoběžníkový tvar.

Nádvoří zámku je lemováno arkádami

Samotný zámek je nejspíš dílem Bernarda ze Žerotína, který se na rudském panství rozhodl po roce 1596 usadit a potřeboval reprezentativní sídlo. Zámek pojal účelně. V přízemí budovy bylo hospodářské zázemí. Východní strana sloužila zřejmě k ustájení koní a jako sklady, jižní křídlo sloužilo zřejmě k ubytování služebnictva. V jihovýchodním nároží se dochovala osmiboká místnost se středovým pilířem, na níž měla asi v budoucnu stát věž, která však nakonec postavena nebyla.

Další z dochovaných kachlových kamen. Ani tyto však nejsou původní, do kterých se přikládalo z chodby|foto: Miroslav Kobza

V severním křídle najdete hlavní vstupní bránu s průchodem a schodiště, které vedlo do prvního parta k nejreprezentativnějším obytným místnostem s arkýřem. Schodiště potom pokračuje do půdních prostor, kde se nachází barokní věž. Druhé schodiště v jihozápadním nároží sloužilo také jako přístup do renesanční zahrady na jižní straně zámku. Vnitřní nádvoří doposud obklopují po celém obvodu otevřenými jednopatrové arkády, ze kterých je možné vejít do všech obytných i obslužných prostor. Venkovní fasádu, dnes žlutou původně zdobila psaníčková sgrafita s motivem zvonkovitého květu

Čtěte také

Zámek byl sice roku 1609 už obyvatelný, nicméně jej původní stavitel nedokázal dokončit. V roce 1614 Bernard ze Žerotína zemřel a zámek dokončil Ladislav Velen z Žerotína. Ten se aktivně účastnil stavovského povstání, po kterém musel uprchnout ze země. Na rudský zámek se po jeho emigraci odebrala jeho manželka Alžběta z Thurnu, která tam nastěhovala i značnou část rodinného majetku, odhadovaného na téměř čtvrt milionu zlatých. V roce 1622 Alžběta zemřela a konfiskaci Velenova majetku už nic nestálo v cestě. Císař pak rudské panství i se zámkem předal Karlu z Lichtenštejna. Jeho potomci zámek vlastnili až do roku 1926.

Ze zámku správní budovou

Zámek se stal centrem třech bývalých panství, které byly spojeny v jedno. Kromě Rudy nad Moravou a okolí se odtud řídil chod panství kolem města Štíty a také někdejší statky temenického rodu Odkolků z Oujezdce. I proto byl zámek postupně přestavován spíš na kancelářský a správní objekt. Přispělo k tomu i to, že za třicetileté války bylo cennější vybavení zámku odvezeno jinam. A co zbylo, vyrabovali v roce 1643 Švédi.

Zámek v Rudě nad Moravou|foto: Miroslav Kobza

Zámek byl udržován v podstatě nezměněném stavu. Větší stavbu představovala kaple sv. Anny vybudovaná kolem roku 1750 v severovýchodním nároží zámku, která se částečně dochovala dodnes, byť bez vybavení a výzdoby. K zámku náležely také obslužné budovy. Pivovar, velkostatek i lihopalna. Kromě toho k budově přiléhala zahrada a za lávkou přes Moravu byl zřízen pěkný park.

V zámku se nejen úřadovalo, ale i bydlelo. Byly zde byty úředníků a zaměstnanců lesní správy. To platilo také po roce 1926, kdy byl zámek Lichtenštejnům společně s lesy zkonfiskován. Sídlila v něm poté lesní správa státních lesů. Po roce 1990 byl zámek z majetku státních lesů zprivatizován. Byty v něm ale byly až do přelomu tisíciletí, kdy byl zámek nadobro opuštěn.

A budoucnost? Nový majitel hodlá část zámku opět využít k bydlení. V ostatních prostorách by měly vzniknout například restaurace a prostory pro kulturní a společenské akce. Je zájem o to, aby byl objekt přístupný veřejnosti a byl také kulturním centrem zdejšího kraje.