Zámek ve Zdechovicích má smutnou historii plnou devastace. Připomíná Černé barony

Nejdříve stávala ve Zdechovicích tvrz, pak dřevěný zámek, který v roce 1803 vyhořel, a tak nechal majitel panství hrabě Karel z Paarů postavit zděný zámek. V roce 1889 ho koupil Dr. Otto Metall, bývalý profesor vyšší hospodářské školy. Do zámku v té době jezdila řada šlechtických rodů a významných osobností, včetně Jana Masaryka. Tomu se údajně líbila Hana, jedna ze čtyř dcer majitele zámku.

U zdechovického zámku býval i rozsáhlý park, částečně anglický, částečně francouzský, se sochařskou výzdobou, kašnou a také zelinářskou zahradou, dvěma rybníky a stádem daňků. Po smrti Otto Metalla získala stavbu a celé panství jeho nejstarší dcera Helena. Ta se ale během války přihlásila k Němcům, a tak její majetek, včetně zámku, připadl na základě Benešových dekretů státu. A tím začala etapa více než čtyřicetileté devastace.

Pétépáci a sovětská vojska

V roce 1952 se do zámku ve Zdechovicích nastěhovaly Pomocné technické prapory, tzv. černí baroni. Zámecká budova sloužila jako štáb, ošetřovna a podobně a pro pétépáky byly v parku postaveny dřevěné baráky. Zřejmě už v té době začali likvidovat také krásnou výzdobu parku, tedy kašnu s chrlící žábou a hlavně čtyři sochy představující čtvero ročních období. Nejspíš pochází z dílny slavného barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna nebo alespoň jeho školy. Bohužel se staly oblíbenou zábavou a terčem pro velící důstojníky PTP.

Parketovou podlahou přes celou místnost protažené ústřední topení|foto: Šárka Rusnáková

Co na zámku a v jeho okolí nezlikvidovala československá armáda v 50. letech, dokončila sovětská vojska, která zámek obsadila v roce 1968. Ze zámecké kaple vybudovala sklad, v reprezentačních prostorách vznikly ošetřovna, nemocnice a jídelna. S prostorami zámku zacházeli vojáci brutálně a s absolutním nevkusem.

Původní dřevěnou parketovou podlahou klidně protáhli potrubí, magnetofonový pásek použili na orámování olejového nátěru, na pancéřování dveří využili košické plechy, kazetový stop pobili sololitem.

Zámek se tak po odchodu sovětských vojsk v roce 1990 stal živoucím důkazem nedůstojného přístupu k památkám za minulého režimu. A když dnes návštěvník prohlídku ukončí výstupem na balkon, pod kterým se stále nachází takzvaný buzerplac, tedy místo pro nástup vojáků, může si klidně připadat jako ve filmu Černí baroni.