Hole vyřezává už desítky let. Nejraději má pokroucené sukovité klacky

„Byl jsem už od malička u skautů, tady na ulici se stavěly bunkry, furt jsem k tomu dřevu nějak byl a navíc můj strejda vyřezával, tak jsem něco okoukl,“ říká František Vacek. Už onen strýc vyřezával hole a František mu na ně nosil z lesa klacky. „Jednou jsem mu donesl takovej zparchantělej klacek, a on říká ‚ten si vem, a spal to, protože do toho se nedá nic udělat‘. A já povídám ‚tak já ti předvedu, že se dá do toho říznout‘. A to byla moje první hůl,“ vzpomíná a ukazuje, že svou první hůl pořád ještě má. A zatímco strýc Františka Vacka vyráběl hole pořád stejné, František dal průchod své fantazii.

Hole Františka Vacka jsou bohaté na různé vyřezávané postavy a zvířata. Každý suk, každý hrbol a zbytek boční větvičky dokáže využít. Nic kromě držadla a koncového hrotu nebo patky není na holích přilepené. Právě to jim také zaručuje pevnost. Nejlepší je prý pro jejich tvrdost dřevo habru, buku nebo dubu. „A musí to být, teda alespoň pro mě, nějakej zmrzačenej stromeček. Křivej, sukatej, nějaký ty vady,“ dodává František Vacek.

V jeho sbírce najdete hůl rybářskou, houbařskou, dokonce i mořskou, ozdobenou žralokem, tuňákem, mušlí s perlou, chobotnicí i mořskou pannou. Jedna z holí je zakončená vyřezaným fotbalistou a po celé délce má podpisy všech známých fotbalistů, se kterými se František Vacek setkal. Další sukovice je pořádně silná.

Hole Františka Vacka|foto: Irena Šarounová

„Skauti a vojáci mají krabičku poslední záchrany a já mám jediný na světě hůl poslední záchrany,“ říká řezbář a vytahuje z hole držadlo. Na jeho konci je nůž. Potom otevírá skrytá dvířka v boku hole. Uvnitř je naskládaný vlasec, zapalovač, provázek, pilky, zátka a další nezbytnosti. „Když s tímhle půjdu do lesa, tak se tam obejdu,“ říká. Má dokonce i velikonoční hůl, která má v sobě ukrytou pomlázku, a vánoční hůl, ozdobenou propracovanými betlémy a s kometou na držadle.

Své hole lidový řezbář samozřejmě používá. Jak sám říká, někdy pro parádu, jindy se rád opře.