V Číně pomáhají tisíce let. Dnes si můžete poklady tamní medicíny sami vypěstovat
V čínské kuchyni a medicíně se používá řada užitkových rostlin, které lze pěstovat i v našem prostředí. Znáte třeba touleň srdčitou, angínovník nebo léčivou liánu klanoprašku čínskou? Některé se používají už tisíce let a jsou koktejlem zdraví prospěšných látek.
Začněme u liány schizandry (Schisandra chinensis). „V literatuře ji můžete najít i pod pojmenováním klanopraška čínská nebo magnolka čínská,“ vysvětluje kurátorka Botanické zahrady v Praze - Troji Jarmila Skružná, která navštívila několik botanických zahrad v Číně. Přivezla z dálky zajímavé tipy. „Pro svůj růst potřebuje oporu, proto ji musíme pěstovat u treláže, tyče, osvětlení, zkrátka tak, aby se měla okolo čeho ovíjet. Je to pravotočivá liána.“ Může dorůst délky až 10 metrů, kvete bíle, smetanově nebo narůžověle. Je vysoce odolná proti mrazům.
Plodům klanoprašky, růžovo-červeným bobulím, se říká „ovoce pěti chutí“, mezi které spadá hořká, sladká, kyselá, ostrá a slaná chuť. V plodech obsažené látky prý posilují nervovou soustavu, zvyšují duševní i fyzickou aktivitu, působí antidepresivně, zahánějí spánek a snižují únavu. Z listů se vaří čaj a rostlina bývá svými účinky přirovnávaná k ženšenu.
Touleň srdčitá (Houttuynia cordata) je vlhkomilná půdopokryvná bylina. Roste podél vodních toků nebo nádrží, ve vlhkých okrajích lesů, křovin i na mokrých loukách a prameništích, často i na rýžových polích. Existují dva typy. Japonský voní po pomerančích, čínský po koriandru. Zahrádkáři bylině říkají chameleon, zvlášť velkolepou přehlídku barev touleň předvádí na přelomu léta a podzimu.
Mladé listy a lodyhy se konzumují syrové jako salát nebo se vaří v různých omáčkách a polévkách. Vodorovnými oddenky, které za příznivých podmínek ročně narostou do délky jednoho metru, můžete spolustolovníky pohostit ve formě smažené přílohy. Ve své domovině se hojně využívá jako lék téměř na vše.
Angínovník čínský (Belamcanda chinensis) představuje léčivou trvalku, která se u nás pěstuje jako pokojová rostlina, případně ji můžete najít v přenosných nádobách (v létě je dobré mít ji raději v polostínu). Špatně snáší mrazy. Květy má zbarvené od zářivě žluté po červenou, často jsou zdobené tygrováním, vykvétají postupně a dlouho vydrží. Angínovník uvítá mírně vlhký substrát a světlé místo.
Mladé listy obsahují léčivé glykosidy, které dezinfikují, hojí sliznice a chrání hlasivky. Nejúčinnější je žvýkání kousku čerstvého, mladého listu (podobně jako u šalvěje). Silnější nálev také poslouží jako kloktadlo (lžičku podrcených lístků přelijte malým šálkem vody a nechte 15 minut vyluhovat).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
